O filmu

Filmy, z nichž jsem letos vybíral (podmínkou česká kino/DVD premiéra v roce 2011): 3, 127 hodin, Bansky: Exit Through the Gift Shop, Bláznivá, zatracená láska, Černá labuť, Další rok, Děcka jsou v pohodě, Dluh, Drive, Dům košaté lásky, Fair Game, Fighter, Generace singles, Hezké vstávání, Jana Eyrová, Jeskyně zapomenutých snů, Jmenuji se Oliver Tate, Johnny English se vrací, Kamarád taky rád, Kocour v botách, Králova řeč, Kung fu panda 2, Kůže, kterou nosím, Láska a jiné závislosti, Lovci hlav, Melancholia, Mission Impossible IV, Moneyball, Mr. Nice, Na vlásku, Nákaza, Nebojte se tmy, Nevěstinec, Nevinnost, Neznámý, Nic proti ničemu, Obhájce, Odnikud někam, Osamělost prvočísel, Paul , Perfect Days, Pina, Poupata, Princ a pruďas, Půlnoc v Paříži, Rango, Rodina je základ státu, Rumový deník, Rychle a zběsile 5, Senna, Správci osudu, Strážce zákona, Strom života, Sucker Punch, Super 8, Světová invaze, Šéfové na zabití, Tantra, Tetro, Tintinova dobrodružství, Transformers 3, Tři dny ke svobodě, Tři mušketýři, Vendeta, Vše pro dobro světa a Nošovic, Všemocný , Vyměřený čas, X-Men: První třída, Zdrojový kód, Zelený sršeň , Zrození planety opic, Zvuk hluku, Ženy sobě, Život v jednom dni

kategorie herecké

nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
Christian Bale (Fighter)
Jesper Christensen (Dluh)
Jiří Vyorálek (Rodina je základ státu)

nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli
Simona Babčáková (Rodina je základ státu)
Charlotte Gainsbourg (Melancholia)
Carey Mulligan (Drive)

nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
Colin Firth (Králova řeč)
Ryan Gosling (Drive)
Brad Pitt (Moneyball)
Brad Pitt (Strom života)
Andy Serkis + CGI (Zrození planety opic)

nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli
Kirsten Dunst (Melancholia)
Julianne Moore (Děcka jsou v pohodě)
Natalie Portman (Černá labuť)
Mia Wasikowska (Jana Eyrová)
Kristen Wiig (Ženy sobě)

žánrové kategorie

nejlepší akce
Mission Impossible IV
Rychle a zběsile 5
Tintinova dobrodružství

nejlepší komedie
Půlnoc v Paříži
Rango
Ženy sobě

nejlepší thriller
Obhájce
Nákaza
Tři dny ke svobodě

technické kategorie

nejlepší kamera
Manuel Alberto Claro (Melancholia)
Emmanuel Lubezki (Strom života)
Mihai Malaimare Jr. (Tetro)

nejlepší vizuální efekty
Sucker Punch
Transformers 3
Zrození planety opic

nejlepší výprava
Králova řeč
Nevěstinec
Půlnoc v Paříži

hudba

nejlepší soundtrack nepísničkový
Cliff Martinez (Drive)
Hans Zimmer (Rango)
Six Drummers (Zvuk hluku)

nejlepší soundtrack písničkový
Hezké vstávání
Jmenuji se Oliver Tate
Šéfové na zabití

hlavní kategorie

nejlepší dokument
Banksy: Exit Through the Gift Shop
Senna
Vše pro dobro světa a Nošovic

nejlepší scénář
John Logan (Rango)
Lars von Trier (Melancholia)
Robert Sedláček (Rodina je základ státu)
Kristen Wiig a Annie Mumolo (Ženy sobě)
Steve Zaillian a Aaron Sorkin (Moneyball)

nejlepší režie
Černá labuť
Nevěstinec
Rango
Strom života
Tintinova dobrodružství

doplňkové kategorie

nejlepší filmová scéna
Lovci hlav (hluboký ponor)
Mission Impossible IV (mrakodrap)
Rodina je základ státu (scéna s kozou)
Rychle a zběsile 5 (velká loupež)
Tintinova dobrodružství (honička)

největší opruz
Osamělost prvočísel
Perfect Days
Vendeta

(vítězové za týden)

-Počkejte, jsem najatý profesionál
-Já taky

Bondův vstup do globalizovaného světa je krutý. Coby muži nadanému zejména fyzicky mu nezbývá, než plnit roli blbečka dávajícího všanc své zdraví, zatímco ostatní jenom koukají. A koukají díky všudypřítomným, snadno manipulovatelným kamerám. Nic, ropa, zlato ani jaderné zbraně, nemá v kybervěku stejnou hodnotu jako informace. Klíčové je být v obraze a neztratit přehled.

Tvůrci Bonda tímto filmem prokazují svou obeznámenost s progresivnější asijskou akční produkcí. Závěrečná třetina, kdy Bond spojí síly s čínskou agentkou v podání Michelle Yeoh, nabízí Hollywoodem přefiltrovanou ukázku tělesné hongkongské akce s lehce digitální příchutí (scéna s vrtulníkem).

Agentce Wai Lin je Bond až do povinného závěrečného objetí jako muž lhostejný. Bere ho výhradně za parťáka a jejich škorpením film místy připomíná buddy movie. Méně imunní vůči jeho šarmu je elegantní Teri Hatcher, do jejíž intimní zóny je Bond ovšem vyslán M v rámci mise, s jízlivou poznámkou ze strany Moneyppeny, která se z laškující oběti definitivně změnila v sebevědomou working girl. Více feminní bondovka zatím nevznikla.

Bond tedy ztrácí absolutní kontrolu i pokud jde o tělesnou potěchu. Trochu nevázaného blbnutí si nakonec může užít díky Q, který se z přísného patriarchy mění v hodné taťku a svému neposlušnému synkovi protentokrát svěří do pracek autíčko na dálkové ovládání. Dlouhá akční scéna, během níž Bond zkouší, co všechno jeho nová hračka umí, je ve své dějotvorné zbytečnosti kouzelná. Prostě nepředstavitelně nákladné blbnutí, jaké dokáže nabídnout jedině bondovka.

Zápletkou se Zítřek blíží politickému thrilleru, padouchem akorát není mocný politik, nýbrž ještě mocnější šéf obrovského mediálního konglomerátu. Přibližně takového, jaký chrlí jednu bondovku za druhou. Někdy je holt nejrozumnější rozum vypnout, společně s ním zapomenout na etiku a užít si sexy zábavu.

Padouch: 6
Úvodní titulky: 8
Padouchova pravá ruka: 5
Hračičky: 7
Bondgirl: 9
Hlášky: 7

Film: 75%

Rok 2011 skončil. Kterým loňským filmům se vyplatí i zpětně věnovat pozornost podle (převážně) amerických a britských filmových kritiků? Vybral jsem ty, jež byly v různých anketách (viz závěrečný soupis) zmiňovány nejčastěji – číslo za, většinou anglickým, názvem filmu uvádí, kolik kritiků daný snímek ve svém „best of“ výběru zmínilo. Zvlášť jsou na konci seznamu uvedeny dokumenty a filmy, které dostaly pouze jeden hlas.

Po zhlédnutí trailerů k několika vybraným filmům mne překvapila dominance pocitu nejistoty. Pochybující hrdinové mnohých filmů hledají ztracenou důvěru v nejzákladnější hodnoty. Někteří si nejsou jistí vlastní identitou (či přímo pohlavím), jiné zklamávají smysly nebo paměť. Druzí lidé jsou nečitelní a vztahy s nimi nefunkční. Spíše jako dočasné východisko než jako všelék se jeví náboženská víra. Odhlédneme-li od témat, spolehnout se nedá ani na žánrovou čistotu. Několik filmů se dle trailerů zvrtne z poklidného romantického/rodinného dramatu v nelítostný thriller. Výrazné potemnění přitom lze dle šířených informací čekat také v případě minimálně jedné hollywoodské žánrovky, té možná nejnapjatěji očekávané (The Dark Knight Rises). Samozřejmě jde o příliš povrchní posuzování, abych si troufal mluvit o nějakém trendu, o celospolečenském propadnutí blbé náladě, ale fakt, že něco neveselého visí ve vzduchu, je myslím zřejmý. Nejen z kinematografie, které nenáleží pouze moc vidět do budoucnosti, ale také, nač bychom neměli zapomínat, náležitě zveličit skutečný stav věcí.

13 Assassins 2
Las Acacias 6
Alps 3
The Arbor 3
The Artist 22
Another Earth 4
Attack the Block 10
Attenberg 2
Beginners 4
Bellflower 3
Bridesmaids 7
Certified Copy 6
Contagion 5
Damsels in Distress 3
A Dangerous Method 9
The Deep Blue Sea 3
The Descendants 12
Drive 15
Elena 3
Essential Killing 4
Faust 4
Footnote 3
The Future 3
The Guard 4
Hanna 2
Harry Potter and the Hallows, Part 2 3
Le Havre 6
Hugo 5
I Wish 2
Incendies 3
J. Edgar 3
Jane Eyre 5
The Kid with a Bike 14
Kill List 8
Margaret 4
Margin Call 6
Martha Marcy May Marlene 10
Meek’s Cutoff 7
Melancholia 27
Midnight in Paris 8
Michael 3
Miss Bala 3
Moneyball 7
Mysteries of Lisbon 6
Of Gods and Men 2
Once upon a time in Anatolia 11
Outside Satan 3
Phase 7 2
Poetry 9
Post Mortem 2
The Portuguese Nun 6
The Princess of Montpensier 2
Le Quattro Volte 14
Rango 2
Rise of the Planet of the Apes 5
A Separation 27
Shame 15
The Skin I Live In 6
Source Code 2
The Strange Case of Angelica 2
Submarine 2
Take Shelter 9
Target 2
This Is Not a Film 9
Tinker, Tailor, Soldier, Spy 13
To Die Like a Man 13
Tomboy 2
The Tree of Life 38
The Trip 2
Tuesday, After Christmas 4
The Turin Horse 13
Tyrannosaur 2
Uncle Boonmee Who Can Recall His Past Lives 4
We Have a Pope 2
We Need To Talk About Kevin 16
Weekend 11
Win Win 2
You. My Joy 3
Young Adult 2

Jeden hlas (mnohdy je důvodem posunutá, či ještě neuskutečněná americká/britská premiéra filmu, takže jej vidělo jenom pár vyvolených na nějakém festivalu): Albatross, Back to Stay, A Better Life, The Borrowers, Brim, A Burning Hot Summer, Carancho, Cold Fish, Cold Weather, Coriolanus, Corpo Celeste, Detention, Empusa, For Lovers Only, The Girl With the Dragon Tattoo, Gun Hill Road, Higher Ground, House of Tolerance, I Saw the Devil, I Will Follow, In A Better World, Jeff Who Lives at Home, Kinyarwanda, Leap Year, The Lie, Life, Above All Deathly, Like Crazy, Midnight Son, The Mill and the Cross, Perfect Sense, Road to Nowhere, Putty Hill, Red White & Blue, Silent Souls, Sidewalls, Snowtown, Stopped on Track, Super 8, Terri, This Must be the Place, Trollhunter, Trust, Warrior, Wilde Salome, Wuthering Heights, The Yellow Sea, Your Sister’s Sister

Dokumenty: The Autobiography of Nicolae Ceausescu, Being Elmo: A Puppeteer’s Journey, Bill Cunningham New York, Boxing Gym, Cave of Forgotten Dreams, Dragonslayer, Dreams of a Life, Everyday Sunshine: The Story of Fishbone, Hell and Back Again, The Interrupters, Living in the Material World: George Harrison, Louder Than A Bomb, Nostalgia for the Light, Phil Ochs: There But for Fortune, Pina, Senna, Sholem Aleichem: Laughing in the Darkness, Sound It Out, Tabloid, Thunder Soul. We Were Here

zdroje: Indiewire, Sight and Sound, Cahiers du Cinéma, New Yorker, Roger Ebert, Jonathan Rosenbaum, Peter Travers (Rolling Stones), Todd McCarthy (The Hollywood Reporter), RottenTomatoes, Metacritic

Letošní rok bude za pár týdnů uzavřenou kapitolou – čím pozoruhodným obohatil trh s blu-ray nosiči? Následující výběr vychází primárně z titulů uvedených do prodeje v České republice a v Anglii – z důvodu regionálního kódování a jazykové přístupnosti. (Třebaže anglické, (výjimečně i české) titulky zpravidla mívají rovněž disky vydané ve Francii nebo Německu.) Postupně doplním odkazy na některý z e-shopů, kde by se měla nacházet nejvýhodnější nabídka daného produktu.

Na úvod několik filmů, jež v letošním roce proběhly českými kiny a jejichž BR vydání se tak nějak samozřejmě a bez většího vzrušení očekávalo:
Rango, Černá labuť, Opravdová kuráž, Sucker Punch, Zdrojový kód, Správci osudu, Rychle a zběsile 5, Strom života, X-Men: První třída, Ženy sobě, Zrození planety opic

Mezi tituly vydanými s maximální péčí v řadě Eureka! společností Masters of Cinema, naleznete dva z raných filmů Michelangela Antonioniho Dámu bez kamélií a Přítelkyni; vrcholná mistrova díla to nejsou, ale pokud si kompletujete jeho filmografii, stěží na trhu najdete reprezentativnější kousky. V náležité kvalitě a kompletní verzi těžko sehnatelné jsou filmy francouzských impresionistů, což už dále neplatí pro Věrné srdce Jeana Epsteina. Nejen vzhledem ke svému stáží má tento melodramatický příběh, předjímající situováním na nábřeží snímky poetického realismu, vynikající kvalitu obrazu. Bonusem je kromě DVD kopie booklet s texty Reného Claira, Henriho Langlois i samotného Epsteina. Vepři a válečné lodě a Uloupená vášeň jsou dva novovlnové japonské filmy Shoheiho Imamury (natočil mj. níže zmíněnou Baladu o Narajamě) vydané na jednom disku. V Japonsku byl natočen rovněž kritický, realistický až drastický pohled na tradiční samurajský rituál Harakiri, který letos Takashi Miike převedl do 3D. Na závěr ta největší cinefilní lahůdka, pět různých verzí Wellesovy labutí písně Dotek zla. Dva disky, mnoho komentářů, dokumenty a informacemi nabitý tištěný materiál. Zkuste tohle trumfnout.

Po Pěti lupičích a staré dámě se (u příležitosti 80. výročí založení studia) BR vydání ve vizuálně sjednocených obalech dočkaly další čtyři filmy od Ealingu: Zlaté věže, k pár úvodních slov pronesl Martin Scorsese, válečný thriller brazilského světoběžníka Alberta Cavalcantiho Went the Day Well?, pijácká klasika Whisky Galore! a 8 x one-man-show Aleca Guinnesse Šlechetné srdce a šlechtické korunky.

Zvýšenou pozornost rozhodně zaslouží tituly s písmeny BFI na obalu. Velmi důstojně vybavených edice s restaurovaným obrazem a zvukem se v podobě titulu Něco z Alenky dočkal Jan Švankmajer, jehož dřívější celovečerní tvorba je českými vydavatelskými společnostmi důsledně opomíjena. Hodinový dokument o Buňuelovi doplňuje dva rané surrealistické filmy tohoto španělského podvratníka, Andaluského psa a Zlatý věk. Krkolomný český název Cesta smrti kapitána Scotta k jižní točně by vás neměl odradit od fascinujícího němého dokumentu o cestě známého polárníka na Antarktidu – nejdelším bonusem je přestříhaná zvuková verze filmu. Adjektivum „kultovní“ si z filmů od Jerzy Skolimowského, Poláka režírujícího mimo Polsko, zaslouží přinejmenším znepokojující generační drama Deep End. HD přepisu se díky BFI dočkal první kritiky výrazněji ceněný film Bernarda Bertolucciho Před revolucí, bonusové rozhovory byly vedeny nejen s režisérem, ale též s hudebním skladatelem Enniem Morriconem a kameramanem Vittoriem Storarem. Vyšla také Balada o Narajamě a zatím první část kompletního díla otce britského dokumentu (jediného, kterého vzali tvůrci direct cinema na milost) Humphreyho Jenningse.

Z toho zajímavější, co (teprve) letos vyšlo v Česku, vybírám sérii Smrtonosných zbraní (z Anglie lze objednat celou kolekci, jde přitom o tytéž českými titulky vybavené disky s diskem bonusovým navíc), Martinem Scorsesem pořízený záznam koncertu Rolling Stones, anti-korupční kriminálku Serpico (oba filmy jsou nyní prodávané v akci 1+1 – dva BR za 499,-), Wilderovu nestárnoucí převlekovou komedii Někdo to rád horké a vetřelčí quadrilogii (ti rychlejší si ji stihli koupit v obalu á la vetřelčí vejce).

Nyní výběr osobních favoritů

Apokalypsa: u nás dostupná verze Coppolovy disneyfikace Vietnamu (v dobrém slova smyslu) sestává jen ze dvou disků a údajně má mizerné české titulky, z Anglie si můžete objednat edici třídiskovou obsahující navíc pohlcující celovečerní dokument Hearts of Darkness.
Battle Royale: blu-ray s kultovní japonskou kruťárnou je lahůdkou pro sběratele; 3 disky (2xBR, 1xDVD) obsahují dvě verze filmu, hodinový dokument o natáčení, rozhovory s herci a tvůrci, v balení navíc naleznete dva booklety, komiks, sběratelské karty a plakát; speciální edice je již sice vyprodaná, ale ta standardní, s méně atraktivním obalem, nabízí krom kartiček z fotkami z filmu vše uvedené.
Ďábelské ženy: Clouzotův thriller s šokující pointou (z dob, kdy ještě nešlo o samostatný žánr) si nyní díky region Free disku budou moci vychutnat nejen vlastníci přehrávačů, na nichž lze přehrát „áčkové“ filmy z řady Criterion; tištěným doplňkem je krom jiného rozhovor, který s Clouzotem vedl Paul
Schrader.
Hazardní hráč: existenciální biliárové drama nyní díky blu-ray vydání nevyniká jenom odvážným slovníkem a krutějším násilím než bylo počátkem 60. let v americkém filmu běžné, ale také špičkovou kvalitou obrazu; neboť jde o výroční edici, převažuje v bonusových dokumentech nostalgický tón.
Korida lásky: bonusy doplňující japonské drama neopomíjejí skandál, které odvážné erotické scény po uvedení filmu vyvolaly.
Letadla, vlaky, automobily: lepší komedie Johna Hughese (dále třeba Snídaňový klub nebo Sám doma, k němuž napsal scénář) baví i při opakovaném sledování, road-movie se Stevem Martinem mezi ně rozhodně patří.
Lovec lidí: thrillery Michaela Manna jsou poněkud podceňované, přitom vizuálně patří k tomu nejnápaditějšímu, co bylo v Hollywood v rámci žánru během posledních desetiletí natočeno.
Popel a démant: jestli vám nestačí vydání Levných knih, můžete si jedno z klasických děl poválečného polského filmu koupit sice s ošklivějším (fujtajbl zelená) obalem, zato s obsáhlým bookletem.
Přízraky: hororová komedie Petera Jacksona nejde vzhledem ke svému původu (produkce Roberta Zemeckise) do takových extrémů jako Braindead, ale stále nabízí velmi vtipnou a dost odvážnou zábavu, doplněnou na BR neuvěřitelně vyčerpávajícím making of, jehož délka se blíží pěti hodinám… od Jacksona vyšla na BR rovněž Nebeská stvoření, hodiny povídání o vzniku filmu ovšem nečekejte
Rain Man: jeden z mála kvalitních BR filmů, který se díky akční nabídce dá v tuzemsku pořídit levněji než ze zahraničí; herectví Dustina Hoffmana, nikoli kvantum přidaných materiálů, je v tomto případě hlavním lákadlem.
Rvačka mezi muži: francouzské krimi s jednou z nejnapínavějších loupežných scén stojí za koupi už kvůli bookletu, kam byla zařazena také recenze Francoise Truffauta.
Snídaňový klub: anglická edice jistými lidmi milované (hlásím se k nim) středoškolské komedie se neliší od té americké, k 25. výročí filmu; bonusem číslo 1 je hodinový vzpomínkový dokument Sincerely Yours, který neopomíjí ani jiné komedie téhož typu, jejichž tvůrci se dílem Johna Hughese nechali inspirovat.
Social Network, The: nejlepší mainstreamový americký film loňského roku nabízí na dvou modrých discích, jak už tomu u Fincherových počinů bývá, dokumenty o natáčení, z nichž se o natáčení skutečně něco dozvíte; špičková kvalita obrazu a zvuku je vzhledem k mládí filmu samozřejmostí.
Taking Off: vtipný obal a krátký dokument o Formanových amerických začátcích jsou dva hlavní, pravdaže nikterak oslnivé důvody, proč dát v tomto případě přednost zahraničnímu BR před českým DVD.
Tenkrát v Americe: Leoneho vrcholné dílo newesternového žánru si můžete koupit buď u nás, anebo za nižší cenu (a rovněž s českými titulky) objednat ze zahraničí; minimální bonusová výbava (stejná jako na DVD) je kompenzována možností vychutnat si mafiánský epos doma v té momentálně nejlepší audiovizuální kvalitě (ale kino je v tomto případě stejně o něčem docela jiném).
Tmavě červená: Argentovou odpovědí na Antonioniho Zvětšeninu pokračuje britská společnost Arrow v sérii kultovních hororů (dříve např. Úsvit mrtvých, Den mrtvých nebo Phenomena) na výborně vybavených discích; Profondo Rosso, jak zní původní název, nabízí krom dvou verzí filmů (původní a režisérský sestřih) sběratelský obal a bohatě ilustrovaný booklet.
Tron: Legacy: kdo jej neviděl na IMAX plátně, už sotva pochopí, proč nový Tron patří k těm málo stereoskopickým filmům, které naplno využily možností 3D formátu, pokud už tuto postmoderní městskou symfonii vidět doma, pak určitě z blu-ray disku; jedna z mnoha dostupných edicí obsahuje také původní film z 80. let, jehož připomenutí před zhlédnutím Legacy není na škodu.
Vše o Evě: Mankiewiczova herecká satira sice v Anglii nevyšla ve stejně elegantním digibooku jako v USA, bonusy jsou ale totožné a to sice ne kdovíjak obsáhlé, přesto pro začátek poskytující solidní informační základ.
Zjizvená tvář: americké vydání sice obsahuje navíc sběratelské pohlednice a DVD s původní Zjizvenou tváří, ale stejně jde o disk s áčkovým regionálním kódováním, takže koupí v Anglii i u nás dostupné plechové krabičky o mnoho ochuzeni nebudete.
Zloději kol: kromě hororů vydává společnost Arrow také klasická díla světové kinematografie, k těm vůbec nejoceňovanějším přitom bezesporu patří De Sicovi Zloději kol; dual-formátové vydání příznivce italského neorealismu jistě potěší hodinovými portréty režiséra a scenáristy (Zavattini); nechybí ani booklet s dosud nepublikovanými eseji o filmu; rozhodně důstojnější vydání, než jaké několik let zpět nabídly Levné knihy, akorát si budete muset pár stovek připlatit.
Zuřící býk: nová BR edice nejlepšího filmu 80. let (na čem se shoduje poměrně dost kritiků) ke 30. výročí filmu oproti té dřívější o mnoho více nenabízí, paradoxně se ale na některých e-shopech dá pořídit levněji.
Život je krásný: nová edice k 65. výročí nic moc nového oproti edici dřívější, ke kdovíkolikátému výročí, nepřináší, pokud ovšem žádnou verzi téhle absolutní vánoční klasiky nevlastníte, můžete ji nyní mít s obrázkovými kartičkami a nástěnným plakátem.

Nestačí?
Pozornost sběratelů, kteří mají úchylku na kompletní filmové série, si nárokují tři Jurské parky, tři rozšíření Pánové prstenů a šest Hvězdných válek. Své kupce si jistě najdou i melodramatické, vizuálně uchvacující Vzpomínky na Afriku a Kubrickův nejstudivější (velko)film Spartakus, od Spielberga vyšla na BR kromě Jurských parků také umělecky ambiciózní Purpurová barva a po Kubrickovi převzaté sci-fi A.I. Umělá inteligence. Kdo ještě neviděl Mendesovu Americkou krásu, má nyní HD možnost. Sběratelé obskurnějších kousků by neměli minout Roegova Muže, který spadl na Zemi. Zklamáním je BR vydání hudebního životopisu The Doors, jež veškerý bonusy převzalo ze speciální DVD edice. Ve speciálních edicích vyšly pohádkové příběhy pro dospělé, Faunův labyrint a Princezna nevěsta. Kdo zná Dustina Hoffmana jenom z Absolventa a jiných „milých“ filmů, možná bude zaskočen jehou oslizlou performancí v Půlnočním kovboji, jedinečném oscarovém filmu s ratingem X. Nový Hollywoodu přinesl opravdu hodně kvalitních kousků, Rozhovor a Americké graffiti umožňují poznat Coppola a Lucase jako režiséry jiných filmů než Kmotr a Hvězdné války. Největší vadou dvoudiskových edicí Cida a Pádu říše římské je absence jakýchkoliv titulků. Kolekce filmů Stanleyho Kubricka obsahuje sedm již dříve vydaných disků a navrch přidává barevný booklet a dokument Life in Pictures. Nejen na kvalitně vybavených DVD, ale nově i na blu-ray discích si můžete koupit Most přes řeku Kwai, Taxikáře, Ponorku, Chlapce ze sousedství a Stůj při mně, přičemž Reinerovo „dospívací“ dobrodružství lze pod tři stovky pořídit také v Česku. Zejména milovníci klasických velkostudiových muzikálů by neměli minout Šumaře na střeše a West Side Story. Kdo to rád ve velkém a nerad na BR šetří, ať se na zahraničních e-shopech poohlédne po naprosto úplně nejvíc sběratelské edici Ben Hura. Protože mi docházejí slova, poslední čtyři filmy jenom s minimální duševní námahou vypíšu: Akira, Blues Brothers, Big Lebowski, Teď se nedívej.

„Až po tobě, 006“

Proměnu, kterou série pod vedením svých producentů (1) prodělala, vystihuje dnes velmi oblíbené slovo „reboot“ (2). Nový Bond je dravější, smyslnější a svolnější k sebereflexi. Třebaže nám film podsouvá, že to není Bond, kdo se mění, nýbrž svět okolo něj. A skutečně – železná opona padla (3), skončila studená válka a s ní také zlaté časy špionáže.

Bondovým primárním úkolem v polovině 90. let nebylo zabránit další světové válce, nýbrž dokázat sobě samému i divákům, že není přežitkem, chcete-li sexistickým dinosaurem, jak ho trefně vystihne M, nově s přísnou tváří Judi Dench.

Se sympatickou drzostí, v případě Brosnana je nabíledni slovo „rošťáctví“, provádí Bond sčítání vlastních hříchů na půdorysu studenoválečného špionážního thrilleru (agent na cizím území), jehož jedna dějová linie (s Natalií) nápadně připomíná klasické Tři dny kondora.

Vyjasnění si postoje k ženám tvoří jednu část agentovy mise. První ho za léta nikam nevedoucího laškování setře Moneypenny („Nikdy jsi mě neměl“), aby se krátce poté octnul v pevném sevření ruské dračice (4) s vše-říkajícím příjmením („On a top?“). Ženy si s Bondem pohrávají, snaží se mu vyrovnat, v čem však dosáhne viditelnějšího úspěchu až Michelle Yeoh v následujícím Zítřku, který nikdy neumírá.

Modernizace Bonda skrze emancipaci ženských postav je ironicky vyvažována zpátečnickým navýšením míry lascivnosti. Někoho jistě potěší, že lze v bondovce konečně spatřit větší část obnaženého ženského těla, dokonce jednu divokou sexuální scénu (ač stále v neurážejících mezích ratingu PG-13), sám bych v případě Bonda více ocenil jenom letmé náznaky. Pokud ale tvůrci nechtěli být převálcováni trhem, jinými, neupejpavými devadesátkovými akcemi, zřejmě neměli na výběr.

Další podmínkou přežití v nové době je pro 007 osvojení moderních technologií, akcentovaných zde více než dříve (internet), ale ještě ne tak svědomitě jako v následujícím filmu. Větší zájem než o techniku projevuje Zlaté oko, využívající vzhledem k době vzniku i během akčních scén potěšivě hodně staré dobré kaskadérštiny, o postavy. Ty mají poněkud netypicky minulost, motivaci a pravděpodobně rovněž budoucnost.

Milostné tokání na Portoriku je sice kýčovitě nasládlé, ale záleží nám díky němu více na postavách a rozhodně neruší tolik jako povinná návštěva laboratoře Q, připomínající kvantem vtípků rozesetých v mizanscéně parodický seriál Police Squad! (případně jeho filmovou odvozeninu Bláznivá střela). Díky menšímu zastoupení tohoto typu humoru šlo spíše jen o zkoušku, co všechno série snese. V akční guláš se film jeho vinou zatím nezměnil. Bondovy hlášky (tzv. one-liners) oproti tomu málokdy minou cíl a je znát, že si s nimi dvojice scenáristů pěkně vyhrála.

Jako hledače momentů prozření, kdy si filmy uvědomují svou filmovost, mne potěšilo, že také Bond přiznává vlastní smyšlenost. Padouch tak například zná Bondovy triky a předem na ně upozorňuje – projevuje se stejně jako poučený divák.

Zlaté oko zdárně oživilo sérii (pokolikáté již?). Akční scény zestárly jenom trochu, Brosnanův šarm, vázající na sebe schopnost přejít ladně od laškování k ostřejšímu škádlení, vůbec. Nebylo ovšem pochyb, že bez dalších změn by tržní kapitalismus agenta Jejího Veličenstva rychle semlel. Tým producentů tak mohl dále přemýšlet, jak Bonda změnit a zároveň z něj zachovat to podstatné.

Padouch: 7
Úvodní song: 7
Padouchova pravá ruka: 7
Hračičky: 7
Bondgirl: 8
Hlášky: 8

Film: 85%
________________________________________________________-
1) tentokrát již bez Cubby Brocoliho, jemuž je film dedikován (zemřel rok po premiéře)
2) v nedávné době byla takto restartována Planeta opic nebo x-menovská série
3) jednu zeď, byť ne přímo tu berlínskou, Bond ve filmu zbourá po svém – tankem
4) či spíše kudlanky, vzhledem k následkům, jaké má pro muže soulož s ní

James se konečně zcela bez legrace naštval. Tentokrát poteče krev.

Dodnes nejnásilnější bondovka začíná pěkně zostra. Jsme vhozeni rovnou do akce, která navíc probíhá paralelně se svatbou Bondova kámoše z CIA Felixe Leitera. Oprávněně si můžeme klást otázku „co se to kruci děje?“. Na vysvětlování není čas ani po úvodních titulcích, kdy namísto obvyklého brífinku pokračuje v prologu rozběhnutý děj.

Stávající mise nejenže má pro 007 silně osobní charakter, více než jindy také vychází z reálných dobových zločinů. Obchod s drogami i policejní korupce jsou prezentovány bez megalomanské nadsázky, se strohostí ne nepodobnou De Palmově Zjizvená tváři. Tvůrci snahu dohnat ujíždějící vlak tentokrát malinko přehnali a popoběhli dále, než bylo nezbytné.

Zločinec je na standardy bondovského univerza až moc reálný, svým odporným sadismem ubližuje nejen vlastním poskokům, ale i únikovému faktoru série. Hrdina z říše fantazie vstoupil do reálného světa a z bondovky se stala hard-boiled detektivka naočkovaná thrillerem o pomstě, dávající svou příslušnost k řadě předchozích filmů nejvíce najevo četnými aluzemi (Bondova dřívější svatba, „šokantní“ smrt).

Prudký úhybný manévr, nerespektování zaběhnuté trasy, Glenovi paradoxně umožnil natočit film napínavější a lépe zacílený. Povolení zabíjet ubíhá stále vpřed, není rozkouskován do obvyklé sady scén, pročež například dialog s M a výpomoc ze strany Q probíhá za běhu a nedochází ke zpomalení dravého tempa.

Mimo CIA i mimo MI6, pomáhá si Bond jak umí. Padouchovi nejde po krku přímo, ale mazanou oklikou, kdy sabotuje činnost drogových kartelů a jednotlivé záporáky štve proti sobě, aby v explozivním, mistrně vygradovaném finále „jen“ vykonal osobní mstu. Úplné sám na své intrikaření není, pomáhá mu netuctově (použil bych „prakticky“, nevnímat podivnost této slovní kombinace) sexy Carey Lowell, pro mne prozatím, svým vzhledem i svými schopnostmi, bondgirl číslo jedna. Spíše než rozkošnou kratochvílí je Bondovi parťačkou jako z buddy movie (inspirace komerčně úspěšnou Smrtonosnou zbraní nepřekvapuje).

Bond musí v plné kráse projevit schopnost improvizace, stejně tak slovní diplomacie. Neboť dialogů je ve filmu ještě více než násilí a jsou dlouhé (a někdy bohužel i poněkud vyprázdněné), jeví se Povolení zabíjet utahanější, než doopravdy je. Na bondovku film skutečně neobsahuje moc akce, natož humor, který v zásadě chybí, ale když akceptujete jeho výlučnost a připravíte se na jiný, na atrakcích méně založený typ zábavy, dá velmi pomalý rozjezd vyniknout velkolepému, ve více ohledech velmi uspokojivému závěru. Za něj a za Carey Lowellovou scénáři odpouštím jeho vodnatost i přílišné spoléhání na náhody a Povolení zabíjet řadím mezi napůl úspěšné pokusy zkusit neměnného hrdinu radikálně změnit.

DVD
Dokument Inside Licence to Kill zaujme povídáním o “prokletém” natáčení závěrečné akční scény, jinak celkem šeď.

Padouch: 6
Úvodní song: 5
Padouchova pravá ruka: 6
Hračičky: 6
Bondgirl: 8
Hlášky: 2

Film: 75%

Uzrál čas pro další výhled filmových premiér. Konec roku tradičně nabízí větší zastoupení ambicióznějších snímků, kterými chtějí studia zaujmout dámy a pány, jež rozhodují o udělení Oscara. K nám se mnohé z nich dostanou až v prvních měsících roku následujícího, kam rovněž nahlédnu. Věnovat se budu pouze vybraným titulům s oznámenou českou kino-premiérou (od listopadu do února) a již zveřejněným trailerem. Řazeny jsou filmy tradičně dle míry natěšenosti, vyjádřené procentuálně.

Stud
Zážitek z Hladu, režijního debutu “videartisty” Steva McQueena, nedokážu zcela vytěsnit z mysli ani více než dva roky po jeho zhlédnutí. Velmi banálně napsáno, byla to síla. Stud o muži s poněkud nevybalancovaným sexuálním životem by mohl být stejný, podle prvních ohlasů možná ještě lepší.  Už jen trailer v sobě má ohromný emocionální náboj. Rozhodně žádná selanka, naopak těžká soda. Dlouhé záběry, mlčení, temnota a za ní další temnota. Fassbender sebevědomě stoupá do herecké extraligy a tohle by mohla být jeho průlomová role. Opravdu jediné, čeho se v souvislosti se Studem obávám, je, že mne hned napoprvé převálcuje a nebudu schopen podívat se na něj znovu, analytičtějším okem.
Nakolik se těším: 95%
(kino, možná ne jednou)

Moneyball
Papírově nejsilnější film letošního podzimu: režíruje Miller (znamenitý Capote), spolu-napsal Sorkin (mj. Social Network), hrají Pitt a Hoffman, za kamerou Wally Pfister (filmy Christophera Nolana). Z atraktivity by mu v tuzemsku mohlo ubrat baseballové prostředí, českému divákovi asi stejně blízké jako prostředí amerického fotbalu. Recenze jsou převážně pozitivní, třebaže ne nadšené. Kritici chválí zejména Pittův výkon, emocionální funkčnost a inteligentní dialogy (jak by ne, když je spolu-napsal široko daleko nejspolehlivější hollywoodský scenárista dneška). Malý velký film, který ještě překvapí. Nejen během oscarové noci.
Nakolik se těším: 90%
(rozhodně kino)

Nebezpečná metoda
Freud, Jung, Cronenberg. Trojice pánů, kteří se nám rádi pohrabou v myslích. Tohle bude psychoanalyticky výživná krmě.
Nakolik se těším: 90%
(kino)

Muži, kteří nenávidí ženy
Dle druhého, delšího traileru, se Fincher bude věrněji držet Larssonovy formy vyprávění, kdy dochází k neustálým změnám hlediska (což ale v prvním dílu trilogie ještě není dotažené tak jako ve dvou následujících). Chvíli sledujeme vývoj situace, jak jej zaznamenává Lisbeth, pak jak jej zaznamenává Mikael. Více postav by asi film, u něhož chybí možnost “ověřovacího” listování zpět, neustál. Zároveň to vypadá na posun od novinářského seskupování dat k více psychologickému thrilleru. Zpřehlednění vícevrstvého vyprávění zjevně bude pomáhat odlišný vizuální styl scén ze současnosti (které působí tak pochmurné, jak to jen Fincher umí) a scén z minulosti. Spojovat by je měla hudba, při jejímž komponování se vzhledem k pochmurné povaze látky mohl zas vyřádit Trent Reznor. Jde jen o domněnky, ale bude-li Fincher pronásledovat vraha se stejným nasazením jako v Se7en a Zodiacovi, měli bychom se začít třást. Strachem i nedočkavostí.
Nakolik se těším: 90%
(určitě kino)

Tinker, Tailor, Soldier, Spy
Černý kůň letošní oscarové sezóny. Koprodukční thriller švédského režiséra bude v krajním případě tím posledním dobrým, co Evropská unie nabídne (hudbu složil Španěl Alberto Iglesias, za kamerou stál Nizozemec). Poutavost špiónských her tady spíše než v akci spočívá v atmosféře, postavách a chytré spletitosti zápletky. Jak již Alfredson předvedl upírským hororem Ať vejde ten pravý, se vším uvedeným umí pracovat na výbornou. Nakonec není na škodu, že česká premiéra bude oproti té britské téměř o půl roku opožděná. Do té doby bych měl stihnout přelouskat předlohu v originále (jestli uprostřed četby vyjde kniha česky, nepotěší mne to).
Nakolik se těším: 90%
(kino)

Hugo a jeho velký objev
Ve znamení souboje velikánů, dvou “hollywoodských spratků”, kteří výrazně poznamenali tvář moderní americké kinematografie, se v českých kinech ponese únor příštího roku. Na Scorseseho vstup do třetí dimenze se těším o chlup víc, neboť věřím, že nebude tak (mile) klasický jako Válečný kůň a že třeba i posune předvídaný brzký pád stereoskopických filmů do zapomnění na neurčito, v obou případech by mne ale velmi, velmi překvapilo, kdyby šlo o totální nezdary. Na to pánové své řemeslo zvládají příliš dobře a moc dobře také vědí, oč jim jde.
Nakolik se těším: 90%
(kino, zřejmě i ve 3D)

Válečný kůň
Jenom čtyři dny po Tintinovi, na Christmas Day, bude mít ve Státech premiéru další letošní film Stevena Spielberga, epické válečné drama, s nimž jako by se spolehlivý režisér vracel ke svým počátkům, kdy ho zajímali předně mladí hrdinové. Nečekám nic hlubokého, ale pokud dnes někomu věřím, že dokáže natočit správně fungující (tzn. ne nezáměrně směšný) doják ve velkém stylu, pak Stevenovi. Za zmínku stojí, že na scénáři má podíl Richard Curtis. Hádám, že to tentokrát nebyly vtipy, čím přispěl, ale spíše péče o postavy a vztahy mezi nimi.
Nakolik se těším: 85%
(kino)

Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně daleko
Stephen Daldry dosud nenatočil špatný film, jen jeho Předčítač, kterého jsem zatím neviděl, má údajně velmi blízko k tomu, co Eco nazývá midcultem. Podle scenáře Erica Rotha (spojeného s takovými lahůdkami jako Forrest Gump, Podivuhodný případ Benjamina Buttona nebo Mnichov) natočil film, jehož trailer opět slibuje emotivní podívanou, která doufejme nebude tak patetická, jak naznačuje podzápletka (nebo zápletka?) s 11. zářím. Jde o adaptaci románu, který česky vyšel pod názvem Příšerně nahlas a k nevíře blízko.
Nakolik se těším: 85%
(dle recenzí, rád bych kino)

Rumový deník
Depp, Thompson, Karibik a režisér kultovního chlastacího filmu Withnail a já. Velice slibný mix. Jenom mne překvapuje, že mezi žánry není komedie, protože právě na ni jsem po zhlédnutí traileru natěšený.
Nakolik se těším: 80%
(pokud to bude držet pohromadě, pak kino)

The Ides of March
Tři z mých nejoblíbenějších herců (Clooney, Gosling, Hoffman) a jedna z mých nejoblíbenějších hereček (Tomei) v politickém dramatu od lidí, kteří natočili poučnou a strhující rekonstrukci Dobrou noc a hodně štěstí. Tuším film, který bude mít charisma.
Nakolik se těším: 80%
(kino, ne nutně s extra velkým plátnem a tím nejostřejším zvukem)

The Descendants
Payne a Clooney. Chytrý a hezký film. Netuctový, snad povzbudivý. Na konec zimy přijde vhod.
Nakolik se těším: 80%
(menší kino)

Velká vánoční jízda
Feel-good trailery prvního stereoskopického filmu od Aardmanu baví pseudo-dokumentárním stylem, na němž byly založené třeba Divoké vlny. Není zřejmé, zda bude stejně pojatý celý film, každopádně bych se neobával tuctové zábavy pro nanejvýš jedno televizní zhlédnutí. Barry Cook (spolurežírující film se Sarah Smithovou) již natočil Mulan, jednu z nejpropracovanějších pozdních disneyovek, na scénáři se podílel člověk, který stál za Boratem i Brunem a hlasy postavám propůjčí mj. Hugh Laurie a Bill Nighy. Kéž jde do našich kin alespoň jedna titulkovaná kopie, vhodnější titul pro navození vánoční pohody ve výhledu premiér není.
Nakolik se těším: 75%
(s titulky v kině, jinak si budu muset počkat na DVD)

Mission: Impossible: Ghost Protocol
Filmovou sérii Mission Impossible jsem chtěl po druhém dílu zavrhnout, Abramsova viscerální hra s žánrovou formulí mne ale přiměla dát Cruisovi novou šanci. Dva televizní scenáristé by sérii mohli navrátit k jejím kořenům a jestli Brad Bird zvládne hrané akční scény zrežírovat se stejnou samozřejmostí jako akční scény animované, mohli bychom se na závěr roku dočkat velmi milého akčního překvapení. Mé obavy se týkají pouze jevu pro který neznám český ekvivalent: over-cutting. (Prostě se bojím, že akce bude pro přemíru střihů nepřehledná.) Rychle sestříhaný trailer ještě každopádně neznamená rychle sestříhaný film.
Nakolik se těším: 75%
(nebude-li to průser na všech frontách, určitě velké plátno)

Vyměřený čas
Andrew Niccol netočí filmy podle vlastních scénářů často, ale když už, tak dokáže zaujmout nápadem (což platí i pro jeho scénář k výborné mediální satiře Truman Show). Více než akční/scifistické atrakce jej zajímá, co nastavená situace udělá s postavami. Vyměřený čas pracuje s velmi originální myšlenkou, kdy nejlukrativnější komoditou budoucnosti je čas. Má jej jenom ten, kdo na něj má. Ostatní, chtějí-li žít, jej musejí získat. Jedno jak. Spíše než béčkovou akci (které ani v traileru není tolik jako dialogů) čekám sci-fi k zamyšlení, jaké již letos nabídnul Duncan Jones (Zdrojový kód) a George Nolfi (Správci osudu). Z herectví Justina Timberlakea jsem si po jeho sympatické kreaci v romantické komedii Kamarád taky rád oficiálně přestal dělat legraci a přinejmenším oko potěší také herečky ve vedlejších rolích (Olivia Wilde, Amanda Seyfried). Byla by škoda něco takhle slibného zazdít snahou studia udělat z filmu chytrého film pro všechny srozumitelný (a tedy blbý).
Nakolik se těším: 70%
(může být v kině)

Žena v černém
Zřídka mne horor dokáže vyděsit už svým zárodkem, tzn. trailerem. Britské Ženě v černém, od režiséra nedobrý pocit velmi dobře navozujícího Jezera smrti, se to podařilo. Však se podívejte sami a kdo sebou necuknete, hoďte šutrem. Posledním dobrým gotickým hororem z ostrovů pro mne byla Neviňátka (mezitím akorát koprodukční Ti druzí), proto se nedivte, že jsem na strašení ve starém stylu, bez bezduché řezničiny, tak natěšený.
Nakolik se těším: 70%
(komorní kino)

Sherlock Holmes: Hra stínů
Jako fajn, Downey Jr. je v pohodě, na Moriartyho se těším, na Mycrofta dvakrát tolik (hraje ho Stephen Fry), těším se i na Rachel McAdams (která se ale v traileru jaksi nevyskytuje, kdovíproč), akční scény vypadají jako za všechny prachy, ale kde je nějaká přidaná hodnota? Kromě toho, že to bude větší, dražší a ozkoušené fígle víc recyklující? Jak chce Ritchie přesvědčit fanoušky poměrně nedávné, poměrně hodně vypiplané televizní série, že je pro moderznizaci Sherlocka tou nejpovolanější osobou? Nebo chce jako všichni jenom vydělat pár milionů? Stylovou over the top akci pocukrovanou humorem si dám tuze rád, samozřejmě, ale věřím, že Ritchie by se svým divokým vizuálním stylem mohl objevovat nová zákoutí, ne jen prolézat těmi již prolezlými.
Nakolik se těším: 70%
(jestli to nebude až moc over the něco, tak kino)

The Vow
“Valentýnský film”, to není vizitka, se kterou byste machrovali v lepší společnosti, jenže na Rachel jsem se stále nevynadíval, v traileru hraje moc příjemná hudba a vůbec, celé je to budí takový dobrý dojem… taju. A trošku se stydím, tentokrát jo.
Nakolik se těším: 65%
(mno, sám na to nepůjdu, ale jestli budu sám, tak na to půjdu)

Ve stínu
Jiný pohled na 50. léta, než jaký nabízí traktorové muzikály. Drama sice režírované člověkem, který má na kontě čtyři nevyrovnané komedie, ale jestli bude trpět křečovitostí, z traileru to není poznat. Bojím se, že Ondříček půjde hodně po povrchu, po scénách na jedno použití, že odbyde charakterizaci postav a gradaci příběhu. Zároveň jde o film, o němž se s nemalým očekáváním již poměrně dlouho mluví (původně pod názvem Ve stínu koně) a pociťovaný tlak by režiséra mohl přimět k výkonu, který přesáhne jeho dosavadní výsledky.
Nakolik se těším: 65%
(jestli to nebude bomba, počkám na ČT)

We Bought a Zoo
Melodramaticky nasládlé, příběhem bizarní, ale výborně obsazené. Takové bude dle dostupných informací komediální drama Camerona Crowea, který je na pocitovky machr (Na pokraji slávy), jen to s těmi pocity občas přepískne (Vanilkové nebe), každopádně ho řadím k režisérům, jimž se vyplatí věnovat pozornost. Přinejmenším k dojetí by to mohl být dobrý matroš.
Nakolik se těším: 65%
(záleží na recenzích, spíše až DVD)

Vendeta
Hardcore obsazení, hardcore trailer. Jen aby to bylo také něco víc než jen hardcore. Na povrchní drsňáctví už dojel nejeden film, který byl svou nasupeností nakonec hlavně směšný. Jestli ale měl debutující režisér odvahu přitlačit na pilu trochu víc, než je u zdejší žánrové kinematografie zvykem, mohli bychom se třeba dočkat prvního fungujícího českého high-concept thrilleru.
Nakolik se těším: 60%
(nejspíš si počkám na ČT, nebo, v tomto případě, spíše na Novu)

Machine Gun Preacher
Název by seděl na exploatační brak a této domněnce by odpovídalo i současné hodnocení na RT (24%) a IMDb (5.6), jenže Marc Forster je dostatečně chytrý režisér, aby přistoupil na natočení zhovadilé slátatiny o mocném bílém muži, který nastolí pořádek v neklidné africké zemi a navrch objeví vlastní duševní rovnováhu. Nebo ne? Po pravdě, z traileru jsem měl pocit jako kdyby se mi někdo snažil něžně sdělit, že se blíží konec světa, herectví Gerarda Butlera považuji za mnohem méně výrazné než jeho svaly a scenáristovi s prakticky nulovými předchozími zkušenostmi zkrátka nevěřím. Takže zbývá opravdu jenom Forster. A Michelle Monaghan (v ryze okrasné roli, obávám se). Malá naděje, přesto, jak praví ducha (nebo čeho) plný slogan filmu: Hope is the greatest weapon of all.
Nakolik se těším: 55%
(bude záležet na reakcích hloubavějších filmových publicistů)

Žraloci na s(o)uši
Se sofistikovaným (vzhledem k cílovce snad až příliš) českým názvem bude do kin uvedena malajská (!) animovaná eko-pohádka, jejíž trailer slibuje standardní rodinnou zábavu s nějakým tím poselstvím, zřejmě ve smyslu “nejezte ryby, protože brzy žádné nebudou”, navrch. Dostupných informací je pomálu (v podstatě žádné nejsou), takže takže je stále šance, že půjde o něco podobně bizarního jako suši z kapra (čili á la Babica).
Nakolik se těším: 45%
(zvědavost)

Mistrovský plán
Nový film nádeníka Bretta Ratnera, který viděl hodně videoklipů a má přízeň studií (protože jim dobře vydělává), ale zatím nenatočil nic ani lehce nadprůměrného. Také Mistrovský plán bude podle traileru řadovou kriminální komedií (aktuální, protože se týkající propouštění) bez špetky osobitosti, bez něčeho, co by usnadňovalo její identifikaci v hromadách stejných masově vyráběných produktů. Téu Leoni i Bena Stillera přitom mám rád. Ne tak filmy, v nichž hrají.
Nakolik se těším: 40%
(počkám si na HBO)

Černá hodina
Minimálně od dob tatarských nájezdů víme, že vše zlé přichází z východu. Logicky odtamtud musí přijít i konec světa (stylově s koncem roku), nebo oč v Černé hodině poběží. Trailer působí neskutečně lacině a jestli nejde o záměrnou poctu béčkovým sci-fi Eda Wooda, divím se, že film neputuje rovnou na video.
Nakolik se těším: 30%
(někdy pozdě v noci v televizi)

Šťastný nový rok
Romantická komedie Na sv. Valentýna byla špatná, ale celosvětově vydělala přes dvě stě milionů dolarů. Romantická komedie Šťastný nový rok, sprostě obkreslující tutéž šablonu (stejný režisér, stejná scenáristka), bude podle traileru taky špatná (sled podbízivých epizodek útočících na přecitlivělé předvánoční publikum) a podle obsazení taky vydělá hodně peněz. Life sucks!
Nakolik se těším: 25%
(nezájem)

Hranaři
A to jako fakt?
Nakolik se těším: 5%
(ale chtěl bych zažít nějakou půlnoční projekci)

________________________________________________________________

Dřívější letošní (2011) filmy, ke kterým by se diváci mohli vracet i po letech (z různých důvodů): Rango (originalita, vtipnost, pastiš), Sucker Punch (nová média, narace, kinematografie atrakcí), Vřískot 4 (jednoduše pro to, že jde o součást série), Thor (protože Branagha někteří mohou vnímat jako autorského režiséra a bude je zajímat jeho vývoj), Fast Five (zábava), Melancholia (vizuál, symboly, Trier), X-Men: První třída (úspěšný reboot série, Vaughnovi fanoušci), Ženy sobě (zábava, větší zohlednění ženských postav v rámci romcom žánru), Strom života (genialita), Jana Eyrová (Fukunagy zřejmě ještě něco bude), Zrození planety opic (další zdárný reboot, vyjádření ke společensko-politické realitě doby, triky), Drive (vizuál, hudba, autorský film), Půlnoc v Paříži (Allenovi fanoušci), Turínský kůň (Tarr), Rodina je základ státu (protože lepší český film letos nevzniknul), Nákaza (Soderbergh jako autor), Tintinova dobrodružství (zábava, technologie, Spielberg)

„Našel svoje Waterloo“

Jen co se producenti zbavili brzdy v podobě rychle stárnoucího Rogera Moorea, rozjeli sérii nanovo a naplno. Zde počalo směřování k docela jinému Bondovi, než jaký diváky okouzloval během uplynulých pětadvaceti let. K Bondovi lidštějšímu, k Bondovi z tohoto světa. Nepřipravenost publika na tento směr ukázalo hned následující Povolení zabíjet, aby větší drsnost a menší dokonalost do série opět vnesl až Daniel Craig, čelící tvrdé konkurenci Jasona Bournea. Bourneovo ultimátum přitom Dech života předjímá minimálně honičkou po střechách domků v marockém Tangieru.

Natočit velkolepé akční scény bylo pro sehraný tým zřejmě menším zádrhelem než vybrání vhodného představitele Jamese Bonda. Poté, co Brosnanovi životní role (prozatím) utekla kvůli vytíženosti seriálem Remington Steele, padla volba na jednačtyřicetiletého Timothyho Daltona. Ten se sice dokáže zakousnout jako pes a nasadit věrohodně zarputilý výraz, ale v jeho tváří pro všechnu pohlednost nezbývá prostor na šarm a klukovské pomrkávání, kterým by dával najevo, že je nad věcí (což v Povolení zabíjet, pravda, není).

Noblesou se neobtěžuje a celkově se hlavně snaží bez většího trapasu ustát všechny akční scény. V těch neakčních bohužel budí rozpaky. Neví si rady. Pro druhořadý akční thriller je Dalton vhodný, ale aby zapadl do obleku dříve nošeného Connerym, Lazenbym a Moorem, potřeboval byl nepopsatelné „cosi“ navíc. Kouzlo, díky němuž byste se těšili na každou scénu, v níž dostane prostor. Nebo alespoň scénář bohatý na suché hlášky, těch ovšem výrazně ubylo a pár pokusů o prvoplánový humor vzhledem k Daltonově strohosti selhává.

Prototyp bezchybného muže byl nahrazen obyčejným chlápkem, který možná trochu lépe střílí a umí si vybrat krejčího. Pro mě za mě, nechť je mužská dominance zpochybňována, ale jakou pak budou mít bondovky šanci zůstat bondovkami? Prospěšnější by byla progresivnost v chování dam, u nichž jsou změny z hlediska fungování série vítanější než u Bonda. Jenže československá cellistka před nebezpečím dokáže nanejvýš uskočit do náruče svého partnera, který s ní navíc, což ji pochopitelně ani nenapadne, hraje dosti nečestnou hru.

Nechtěně komicky vyznívá také přání bezejmenné krásky z prologu „Kdyby se tak objevil pořádný chlap“, vyplněné následně Bondovým přistáním na její lodi. Společně s blonďatou hudebnicí (o kterou dlouho projevuje pouze zájem čistě pracovní) jde o agentův jediný úlovek. Byl to snad strach z AIDS, který Bonda na dva filmy učinil méně promiskuitním?

James Bond už zkrátka není postavou bez chyb a bez emocí. Projevuje zášť, vztek, netrpělivost. V jednu chvíli dokonce pochybuje o smyslu náplně svého života. Namísto skutečné anarchie jde ale zatím jen o neškodné zlobení.

Modernizace série se nezastavila u omlazení a oslabení protagonisty. Film je dravější. Po úvodních titulcích například nenásleduje povinný brífink u M, ale akční rozvíjení zápletky. Akce nepůsobí jako z jiného vesmíru, výrazně ubylo už notně ošuntělých zadních projekcí a nyní to nejsou jen osamocené momenty, nýbrž celé akční sekvence, během nichž vnímáte kus poctivé, životu nebezpečné kaskadérské práce. A práci si tihle borci vyostřováním situací až do krajnosti (ale nikoliv za mez uvěřitelnosti) rozhodně neulehčují. Nejenže film svou dynamičností budí dojem permanentního ohrožení, Bond se v něm vinou svého ultra-krutého sovětského protějšku skutečně nachází.

Snaze o větší realističnost podkopávají nohy nepřehlédnutelné chyby v logice: nablýskaný Aston Martin není pro nenápadnou jízdu komunistickou Bratislavou nejvhodnějším vehiklem a skutečně neplatí zákaz střelit padoucha kryjícího si tvář neprůstřelným sklem třeba do břicha.

Příběh protentokrát neslouží jenom jako věšák na akční scény a ostatní nezbytné atributy bondovek. Abyste neztratili přehled, kdo ve spletité špionážní hře kuje pikle proti komu, budete muset zapojit více pozornosti než dříve. Film je sevřený, Glen neskáče z místa na místo, nerozehrává více akcí naráz. Přímočarého Bonda vede přímo k cíli. Scénář navíc hezky, bez křeče a zlehčování odráží období tání v Sovětském svazu. Důslednější, ve výsledku ale ještě méně úspěšný pokus o restart série přišel o dva roky později.

DVD
Dva delší dokumenty, k Bondovu 25. výročí a o autorovi knih Ianu Flemingovi představují z hlediska obsažených informací zklamání, zbývá tak tradiční třicetiminutovka Inside The Living Daylights, nejzábavnější během prvních minut, věnovaných hledání nového Bonda (Sam Neill??!).

Titulní song: 5
Padouch: 5
Padouchova pravá ruka: 7
Hračičky: 7
Bondgirl: 5
Hlášky: 3

Film: 65%

„Byl to dědečkův popel, ale on se vždycky rád pral“

Důstojným rozloučením bych Mooreovo poslední laškování s rolí Jamese Bonda vážně nenazýval, třebaže cosi důstojného v mluvě a pohybech (přesněji chůzi) onoho postaršího pána, který ženě v ohrožení nabídne namísto pomocné ruky jenom hasičskou hadici (1), nalézt lze.

Vyhlídka selhává ve vícero ohledech. Počínaje přestřelenými akčními scénami, vydatně vyztuženými zadní projekcí. Pokračuje jalovým scénářem, který sice s megalomanií bondovským padouchům vlastní reaguje na tehdy aktuální boom křemíkových čipů (zatopíme Silicon Valley, muhahahaha!), ale děj posunuje vpřed i na bondovky prapodivně komplikovanými oklikami (jako když Zorin nechá Bonda, namísto aby ho jednoduše zastřelil, jakože spáchat vraždu, „zaseknout“ ve výtahu a uhořet). Konče padouchem, bělovlasým (2) steroidním dítětem, kterého nadsazená psychopatie by zapadla do Pytlákovy schovanky, nikoli do v jádru seriózního akčňáku z roku, kdy v čele Sovětského svazu stanul Michail Gorbačov.

Jako kdyby tvůrci svou tvůrčí nouzi namísto skutečně tvůrčí činnosti řešili násobením osvědčeného (3), přičemž současně museli brát ohledy na věk hlavního herce a nereálnou akci proto prokládají předlouhými dialogovými scénami. Bondovo neakční rozkrývání zlosynových zločinů připomíná činnosti spíše novinářskou nežli špionážně-tajně agentskou. Zvlášť těžko by scenáristé před tribunálem pro nedějový balast obhajovali „parťácké“ scény Moorea s Patrickem Macneem ze slavné televizní série The Avengers. Pánové, spřízněni věkem i suchostí preferovaného humoru, se během natáčení nejspíše bavili. Háček je v tom, že divák sám nemá, čím by se zabavil.

Nejsme-li mi, bytosti film sledující, opomíjení, je s námi nakládáno jako s pacienty právě probuzenými z dlouhého kómatu. Vtipy jdou přímo k věci, bez snahy o dvojznačnost. Důležité informace jsou pro jistotu několikrát zopakovány. Nač to komplikovat. Velmi americký, velmi nebondovský přístup.

Zatímco v Chobotničce ujížděl vlak pouze Bondovi, tady viditelně dochází dech celému týmu. Pomalé tempo, dané opakováním známých informací a nadmírou vatových záběrů (a vedlejších dějových linií), obzvlášť vynikne po srovnání s dravými, nejen osmdesátkovými akcemi. Už jenom automobilová honička z Bullitta (rok výroby 1968) působí dnes svižněji a svěžeji než kterákoli z akčních scén - rovněž do Frisca situované - Vyhlídky na vraždu.

Kritici alergičtí na Bondův sexismus by mohli konstatovat, že více než ženy jsou tentokráte zneužíváni koni. Když je nouze, možno i v podobné skutečnosti nacházet důvod k úsměvu. Nebo spíše k hořkému úšklebku.

DVD
Krátký dokument The Bond Sound: The Music of 007 připomíná mnohé zpěváky a zpěvačky, kteří pěli za peníze Bondových producentů, přínosnější jsou ovšem komentáře hudebních skladatelů několika generací.

Titulní píseň: 5
Bondgirl: 4
Padouch: 5
Padouchova pravá ruka: 5
Hračičky: 4
Hlášky: 3

Film: 50%
__________________________________________________________

(1) A když ji posléze snáší na zádech po žebříku, je scéna prezentována jako heroický výkon, na který by si netroufnul ani Spider-Man.
(2) Zřejmě, aby vynikl kontrast s tmavou barvou kůže jeho společnice.
(3) Bond řídící celé auto? Zapomeňte. Auto bez střechy? Kdeže. Bond řídíci půlku auta!

-Celého jsem vás zamokřila
-Ale moje Martini je stále suché

Štáb neoficiální bondovky viditelně nevěděl, jak udělat bondovku… a tak napodobuje a když už neví, jak napodobovat, dělá si z „pravého“ Bonda, z jeho nepatřičnosti v 80. letech, legraci. Někdy úspěšně, jindy méně, v zásadě ale bokem „oficinální“ MGM produkce nevznikl výrazně horší film, než v jakých ve svých slabších chvilkách hrál Moore.

Film obsahově až na neněžné nakládání s něžným pohlavím překvapivě málo připomíná Thunderball, s nímž sdílí příněhovou kostru. Neboť jsem nečetl předlohu, nemohu posoudit, zda-li se jí tento ponor do týchž vod drží věrněji. Bond není cyničtější ani krutější, spíše tak nějak taťkovštější, což ale přisuzuji věku představitele.

Connery si svou životní roli vychutnává jako za starých zlatých (goldfingerovských) časů, což by vzhledem k dvanáctiletému posunu mohl být problém, nemít ten chlap pořád neuvěřitelné charisma. Takže ať své povolení zabíjet a hláškovat uplatňuje v teplákové soupravě nebo v trenclích, na Bahamách nebo v Monte Carlu, stále je zábavný už jen tím, že je.

Na Bondův věk je zpochybňováním jeho kondice upozorňováno častěji a s menší úctou k protagonistovi než v pozdních mooreovkách. Krátce poté, co si odbude další ze svých fingovaných smrtí, je Bond poslán na rehabilitaci, aby ze svého těla dostal volné radikály, škodlivé látky vytvořené agentovými nerozlučnými přáteli tabákem a alkoholem.

Upozorňování na absurditu bondovského univerza prostupuje celý film, jen někdy není zřejmé, jde-li o legraci záměrnou a škodolibou (ze závisti?), či mimoděčnou. Nadsazenosti protentokrát unikl padouch, kterého Klaus Maria Brandauer podává jako lahůdkově bezcitného psychopata, v jehož pokřiveném charakteru lze nalézt kus čehosi autentického.

Sexismus Nikdy neříkej nikdy budí podezření, jestli film nevzniknul dlouho předtím, než byly ženám přiznaná volební práva. Likvidací šílené feministky, nutící Bonda napsat doznání, jak skvělý sex mu nabídla, je buď lacinou parodií neemancipovanosti v bondovkách jako takových, nebo jednoduše špatně odhatnutým vtipem. Větší míra nahoty a lascivnosti v erotických scénách současně svědčí o schopnosti reflektovat posuny v zobrazování erotiky na plátně, k čemu se paralelně běžící mooreovská série neměla.

Snaha modernizovat starého Bonda současně minimálně v jednom ohledu – Bond jako pařan – zachází příliš daleko. Ale chtějte od režiséra nejlepší epizody Star Wars, aby do svého dalšího velkorozpočtového filmu nepropašoval žádné lasery. Třebaže s Bondem v titulní úloze, působí Nikdy neříkej nikdy zvláštně nebondovsky, přesněji nebondocentricky. Varovně mnoho dlouhých scén si vystačí bez agenta 007. Jako kdyby byl prostor vyklízen někomu jinému. (1)

Některými motivy mladistvá, samozřejmostí prováděného sexu a násilí archaická, v jednotlivých, někdy neprofesionálně chabě pospojovaných akčních scénách živá, celkově ale zoufale negradující – taková je tato rozporuplná nebondovka o zbytečnosti bondovek.

Padouch: 5
Poskok: 5
Hračičky: 5
Bondgirl: 5
Hlášky: 5

Film: 65%

________________________________________________________________________
(1) Že by potrhlému poskokovi Rowana Atkinsona, pozdějšího představitele Bondova zesměšnitele Johnnyho Englishe?