O filmu

Osobní výběr z filmů, které čeští distributoři slibují do konce letošního roku uvést v kinech. S povrchními důvody, proč jim (budu) věnovat pozornost. Řazeno chronologicky, počet hvězdiček vyjadřuje stupeň natěšenosti (5 je maximum).

Diktátor (17.5.) ***
Protože Cohen je hovado, ale nikoli hloupé.

Moje letní prázdniny (24.5.) ***
Protože jestli Gibsonovu kariéru nenakopne tohle, pak už nic.

Prometheus (7.6.) ****
Protože intenzivní reklamní masáži se nelze ubránit.

Piraňa 3DD (21.6.) **
Protože to vypadá na epický (a přiznaný) brak, v němž nebudou chybět déčka, litry krve ani Hasselhoff.

Divoši (12.7.) **
Protože Stone druhým Wall Streetem dokázal, že stále stíhá jít s dobou.

Bez kalhot (12.7.) **
Protože Soderbergh umí i s tak bezvýraznými herci jako je Tatum pracovat výrazně.

Abraham Lincoln: Lovec upírů (19.7.) **
Protože to vypadá trochu živěji než Fordův Young Mr. Lincoln (1939).

Temný rytíř povstal (26.7.) *****
Protože věřím, že to bude ještě větší a komplexnější než Nolanovy předchozí filmy.

Bourneův odkaz (2.8.) ***
Protože Tony Gilroy zná pravidla hry příliš dobře na to, aby se jich striktně držel.

Rock of Ages (9.8.) ****
Protože pro muzikály, a ty rockové obzvlášť, mám slabost.

G.I. Joe: Odveta (9.8.) **
Protože The Rock už jednu sérii (Rychle a zběsile) úspěšně “rebootoval” resuscitoval. (1)

Cosmopolis (9.8.) ****
Protože trailer dává zřetelně najevo, že z Cronenberga je zase ten starý dobrý úchyl.

Meteora (16.8.) **
Protože spirituálních podivností nejde do naší distribuce mnoho.

The Campaign (23.8.) *
Protože Will Ferrell byl kdysi vtipný.

Ruby Sparks (6.9.) *
Protože komedie o spisovatelských blocích jsou občas originální (Adaptace, Horší už to nebude).

Expendables: Postradatelní 2 (6.9.) ***
Protože nechci domýšlet, co by mi provedl Chuck Norris, kdybych sem film nezařadil.

Resident Evil: Odveta (13.9.) *
Protože trailer začíná vtipně.

To Rome with Love (20.9.) ****
Protože Woodyho milostná vyznání velkoměstům zaručují potěchu pro oko i ucho.

Méďa (20.9.) ***
Protože chci vidět, jak sprostý plyšový medvídek přehraje Marka Wahlberga.

Lawless (20.9.) ****
Protože takhle drsné gangsterky vznikaly naposledy za prohibice.

Great Hope Springs (27.9.) *
Protože Meryl.

Premium Rush (4.10.) **
Protože cyklistických akčňáků není nikdy dost.

Killing Them Softly (11.10.) ***
Protože Dominik a Pitt zřejmě ani napodruhé nepoplavou s hlavním proudem.

Anna Karenina (18.10.) ***
Protože Keiře šaty manželky ruského státního úředníka moc sluší.

Skyfall (25.10.) *****
Proč asi.

Silent Hill: Revelation (1.11.) **
Protože jednička se mi líbila.

Looper (8.11.) ***
Protože by to mohla být lehko stravitelná odmocnina Počátku.

Gravitace (29.11.) *****
Protože dlouhým a složitě realizovaným záběrům nakonec vždycky podlehnu.

Hobit: Neočekávaná cesta (13.12.) **
Protože tady opět začne něco velkého, i když dnes už možná poněkud staromódního.

This Is 40 (20.12.) **
Protože si, traileru navzdory, myslím, že Judd Apatow je s každým filmem dospělejší.

______________________________________________

1) dočetl jsem se, že podmínkou rebootu mimo jiné je, aby film navazoval na již existující sérii (čili ne jeden film) a byl nezávislý na událostech z předchozích snímků, což pro Rychle a zběsile 5 ani G.I. Joe 2 neplatí/platit nebude

„Jmenuji se Bond, James Bond a nevím, co tady ksakru dělám.” Takto bez obalu by se Daniel Craig mohl představovat v nejnovější bondovce, kdyby byl Marc Forster přízemní režisér. Jenže to on není a ztrátu jistot, pochyby o tom, co víme a co děláme, vyjadřuje oklikou. Prostředím, střihem, dlouhými scénami beze slov, neprůhledností zápletky. Intimněji se o umělecký film Bond doposud neotřel.

Není těžké poznat, že Forster míří výš. Schválně si po skončení Quantum of Solace položte otázku „Chci se stát Bondem?“. Dříve, kdy byl Bond synonymem pro spásu světa, by zřejmě bez delšího váhání následovala kladná odpověď, ale teď? Kdo touží být mužem chybujícím, kterého ostatní berou jen za otravný hmyz a který v důsledku nemá na chod světa větší vliv než třeba právě moucha?

Ve světě bez jasně vymezených opozic dobro-zlo (padouch například využívá špinavých peněz k očistě Země) Bond tápe svou Čínskou čtvrtí. Přemítá, co sám zmůže. Nanejvýš zabít jednoho z mnoha. Vlastně stejně jako v předchozích filmech, ale ty dokázaly navodit pocit, že smrt padoucha zajistí na dalších pár let světový mír. Tentokrát ne, koncem nic nekončí a ani začátkem nic nezačíná, pouze něco pokračuje.

Bond se od úvodních minut řítí vpřed, nabyt energií z touhy po pomstě, což jeden z hořkých závěrů filmu – pokud pro nás záležitost postrádá osobní motivaci, nebudeme se jí zabývat. Spravedlnost jde i s vyššími mravními principy stranou, zlo zůstává neohrožené. Bond zde vystupuje jako poslední a jediný statečný. Bojuje sám za sebe („I don’t have any friends“), ne pro nějakou přiblblou organizaci, která stejně přestává hrát čestně tam, kde by mohlo dojít k vážnějšímu střetu zájmu. Stejně jako on výjimečně nepoznáme tajuplnou zločineckou organizaci v její celistvosti. Jsou nám odtajňovány jenom dílčí informace a až do konce přetrvává nedobrý pocit, že jich je hodně a že hrají hru příliš vysokou, aby do ní Bond, netušící, komu čelí, mohl účinně zasáhnout. Nakonec nad každým, i zdánlivým solitérem v titulní roli, někdo stojí, každého někdo kontroluje.

Bond nepochybuje jenom o tom, proti komu (a jak) bojuje a komu lze věřit, svádí také boj vnitřní. Nemá čisté svědomí, není mu lhostejné, že za sebou nechává mrtvoly. Z cynických hlášek (jichž oproti Casinu Royale přibylo) vytváří bariéru mezi sebou a okolním světem. Jedná, aby zapomněl. Aby zapomněl, že má také minulost, která ho činí zranitelným. Neustále potlačuje svou pravou identitu. Jako herec na divadle, či lépe v opeře, na niž je v nejartovější akční scéně prostříháváno.

Než propadnete panice – Quantum of Solace není psychologické drama, kým je/chce být Bond řeší jen v mezičase. Stále jde o komerční produkt, další díl dlouhého řetězu, kutého z divoké akce, exotických lokací a pohledných dámských těl. Akční scény, nápaditě pracující s hloubkou záběrů, vyprávění zhušťujícími zvukovými přechody (s čím souvisí velmi rozumná stopáž) a paralelní montáží, by byly strhující, kdyby nedošlo k jejich brutálnímu znásilnění střihačem. Střihů je v nich prostě moc (jsou over-cutted, jak píše Bordwell), abychom si je mohli vychutnat a ocenit znamenitou práci kaskadérů, čímž se film z formálního hlediska nejvíce vzdaluje starším bondovkám, na něž v jiných ohledech naopak odkazuje. Povrchně a přímo (slavný záběr z Goldfingera s ropou namísto zlata), povrchně a méně přímo (font úvodní titulků, účes Gemmy Arterton) i svou vnitřní strukturou.

Forster nahlíží do zákulisí, zkoumá, na čem série stojí, co ji drží v pohybu a hlavně si klade otázku: Co dnes s Bondem? Rozhodně bych uvítal, kdyby nad ní příští režisér jenom nemávnul rukou s tím, že podobné otázky do mainstreamu nepatří. Do chytrého a ambiciózního mainstreamu ano.¨

Padouch: 6
Úvodní titulky: 7
Padouchova pravá ruka: 6
Hračičky: 6
Bondgirl: 6
Hlášky: 7

Film: 85%
____________________________________________
Sérii bondofilních textů bych ještě před premiérou Skyfall rád rozšířil o postřehy k britské televizní sérii The Prisoner a analýzou bondovských elementů ve filmu X-Men: První třída. Nejdříve ovšem po zkouškovém období, tzn. v červenci.

-Rolex?
-Omega
-Beautiful

Složitá byla cesta práv k první Flemingově knize o agentovi 007 do rukou producentů filmové série (na BR disku ji mapuje např. dokument The Road to Casino Royale). Ke zfilmování novely přitom dříve došlo již dvakrát. Poprvé šlo o lacinou televizní adaptaci, podruhé o chaotickou parodii, jejíž producent Charles K. Feldman by Bonda nejraději navždy sprovodil ze světa. Ani za asistence velehvězdného hereckého týmu (Sellers, Allen, Welles, O’Toole…) se mu to nezdařilo a Bond tak mohl o čtyřicet let později opět prokázat, že přežije v kterékoli době.

Restart série (nebo reboot, chcete-li působit sečtěle) vyžadoval přeobsazení Brosnana, který již nadále nebyl vyhovující pro svůj věk a směr, jimž by se série za jeho účasti musela po Dnes neumírej dále ubírat (více fantastična, méně realismu). Daniel Craig svým vzezřením perfektně odpovídá (staro)novému, tvrdšímu Bondovi. Jde přímo k věci, jak ukazuje úvodní akční scéna, postavená na protikladu mrštného parkouristy Sebastiena Foucana a svalnatého agenta, jenž preferuje styl á la buldozer (a když ten zrovna není po ruce, proráží zdi vlastním tělem). Elegance ho netrápí, volí prosté oblečení, pije nekomplikované drinky. Všemu, co z něj udělá elitního agenta Jejího Veličenstva, známého z předchozích filmů, se v průběhu Casina Royale teprve musí naučit (včetně nošení na míru šitého obleku s motýlkem).

Návrat ke kořenům ještě před retro titulky bez přehršle počítačových efektů slibuje pražský prolog, s bitkou, jejíž syrovost podtrhuje zrnitý černobílý obraz (aneb mainstreamové cinéma-vérité). Navzdory rychlému střihu je znát, že herci před kamerou pár ran utržili. Proklamace tvůrců bondovek o poctivých, bez digitálních triků natáčených akčních scénách konečně nevyznívají jako plané řeči. Zabíjení postrádá dřívější hladkost, kdy každá kulka našla svůj cíl, který se následně s decentním heknutím odporoučel k zemi. Odpravit člověka chvíli trvá, což na vlastní kůže pozná i Bond, poprvé mučený tak, aby měl důvod k naštvanosti (svou frustraci si ironicky nemůže vybít, neboť jeho mučitel je zastřelen někým jiným).

Sugestivní navozování dojmu subjektivního vnímání reality nám pomáhá dostat se Bondovi pod kůži, s čím souvisí celkově pečlivější propracování postavy. V mezích svého vnějškového drsňáctví hraje Craig slušně, věřil jsem mu zamilovanost i hlášku pronesenou po návratu do světa bez lásky („The bitch is dead“).

Kamera jde na tělo a stejně jako postavy je neustále v pohybu. Herci jsou zpocení, utržené rány po dobojování zázračně nemizí. Film od prvních minut nebezpečně laškuje s naší hladinou adrenalinu. Tělesná akce jak ji známe od Greengrasse.

Neboť se očekává, že víme, kdo je Bond, okázalý vstup na scénu netřeba. Jde se přímo k věci. Ve skutečnosti ale známe jiného Bonda, než jaký zde po většinu filmu vystupuje. Ten starý známý se nám svou kultovní hláškou představí až v samém závěru („The name‘s Bond. James Bond.“). Pojetí filmu je oproti mooreovkám a brosnanovkám výrazně temnější a pevněji provázané s naším aktuálním světem (třeba i tím, že je v závěru namísto ohromného padouchova sídla zničena „obyčejná“ budova).

Nezbývá prostor pro blbnutí. Ani, milostné, ani akční scény nejsou pouhými atrakcemi, během nichž lze na chvíli vypnout. Jejich implementování do vyprávění je pevnější, pomáhají charakterizovat protagonistu, který se tak mimo jiné musí poučit z chyb, jež v zápalu akce dělá (dát si například pozor na bezpečnostní kamery).

Problematická je druhá třetina filmu, kdy jsou již rozdány karty, víme, oč komu jde a děj se přesunuje ke karetnímu stolu. Skutečnost, že dochází k prudkému zbrzdění prudce rozjetého vyprávění stěží zastře umělé natahování scény neustálým odbíháním od stolu. Hlavním přínosem dlouhé pokerové vsuvky je utužení vztahu mezi Bondem a Vesper, jehož prohloubení a následnému potopení jsou vyhrazeny závěrečné minuty, kdy 007 dostává nejtvrdší z užitečných lekcí pro své budoucí působení: nikomu nevěř. Dochází k uzavření kruhu, k trvalému návratu k výchozímu stavu, neboť také na začátku filmu Bond jedná víceméně na vlastní pěst. Chybí brífink v MI6 i návštěva laboratoře Q (hi-tech vychytávky nechybí, ale zároveň k sobě nestrhávají pozornost potřebnou jinde).

Casino Royale je film o třech kapitolách, které postupně ukazují, jak se Bond staví (resp. bude stavět) k akci, společenskému životu a osobním vztahům. Pro diváka znalého Bondova univerza labužnická podívaná, vyžadující přepnutí do atypického sledovacího módu (nacházíme se v době před vznikem bondovského paradigmatu, víme, co bude, ale zároveň chceme být překvapováni), pro ostatní řemeslně bezchybná moderní akce, která se však v zásadě tolik neliší od jiných akcí tohoto typu a například v práci s psychologií hrdiny pokulhává za v mnohém podobnou bourneovskou sérií. Chtějí-li ji na druhou stranu bondovští producenti konkurovat, těžko mohli chodící přežitek studené války resuscitovat výrazně lépe.

Padouch: 7
Úvodní titulky: 8
Padouchova pravá ruka: 6
Hračičky: 6
Bondgirl: 8
Hlášky: 7

Film: 85%

-Já jsem pan Mord
-To je jméno na zabití

„Snažím se přežít“, pronese v jednom momentu Bond a žádná jiná hláška by nemohla lépe vystihnout, oč agent s povolením zabíjet během své dvacáté filmové mise s nasazením života usiluje. Snaží se přežít v 21. století, do něhož s Dnes neumírej vstoupil.

Snaží se tak usilovně, až zapomíná, kým a pro koho chce být. Dynamickou akcí pro dřívějším Bondem netčené mladé diváky, kteří ocení honičky namixované podobně jako hudba (zpomalení následované rychlým přetočením vpřed), nebo vzpomínkovou zábavou, která pro fanoušky a pamětníky shrnuje proměny, jež série za uplynulých čtyřicet let prodělala?

Stejně jako jeho nové neviditelné auto se Bond snaží splynout s prostředím, zapadnout mezi ostatní dobové akční filmy, zároveň zatvrzele odmítá upustit od poněkud starosvětských potěšení. Dnes neumírej je hlavně o povrchu. Co se děje pod ním za prvé není důležité a za druhé to nedává valný smysl. Nabízí se označení „observační film“: jenom sleduj, milý diváku, hledej stopy předchozích bondovek a přemýšlením nenamáhej mozek.

Příběh byl prošpikován odkazy na starší filmy i za cenu značné těžkopádnosti. Kdo neviděl Agenta, který mne miloval, pravděpodobně neocení, že Union Jack tentokráte zdobí padák padoušského miliardáře, který je pro lid objektem zasluhujícím obdiv spíše než Bond s jeho černobílým viděním světa. Nežádoucnost Bonda je zjevná již z toho, jak ho po návratu ze zajetí „odmění“ M – odebere mu povolení zabíjet (jako kdysi ve stejnojmenné bondovce) a prakticky mu zakáže dál vykonávat jeho agentské povolání.

Z neohroženého hrdiny se stává persona non grata, odepsaný muž, který musí symbolicky začít od nuly, čím také začíná cesta do hlubin bondovského vesmíru. S několika popostrčeními dříve použitého do jiného světla.

Laser oproti Goldfingerovi neohrožuje protagonistu, nýbrž první černošskou bondgirl série (1) a nezvyklá role byla přiřknuta diamantům, jimiž Bond během prologu zkrášlí tvář jistého Zaa a tím si vlastně sám vytvoří nepřítele, s nimž bude moci měřit síly. Předtitulková akce přitom výjimečně nekončí triumfem a titulky namísto pózujících nahotinek ukazují, čím si 007 prošel v severokorejském vězení (2) a umožňují věnovat pozornost něčemu jinému než Madonnině ultrapopíkovému songu. Jako kdyby nebyl čas zaplácnout několik minut filmu děj neposunujícími obrázky. Paradoxně zrovna v bondovce, která má houby děj.

Vzpomínání na staré časy, včetně pocty Bondovu skutečnému otci Ianu Flemingovi (ornitologická vsuvka na Kubě) je prokládáno akčními scénami stále více připomínajícími videohru (dokonale zbytečná, rovnou dvojnásobná demonstrace počítačové simulace, otřesné surfování na digivlnách) a snahou vybočit z nastaveného směru, porušit daná pravidla (3). Což si Bond zpočátku může dovolit díky tomu, že jako psanec není závislý na žádné organizaci a nemusí následovat ničí pokyny. Proti pravidlům se odvíjí také šermířské klání mezi Bondem a Gravesem. Opustí vyhrazený prostor, přestanou se chovat jako džentlmeni a zdemolují spoustu rekvizit.

Vzhledem k bilanční povaze filmu nepřekvapí, že je v něm ještě více než ve Zlatém oku upozorňováno na tom, kým Bond je a proč má trochu problém prosadit se v moderním světě („Mám přečtený každý tvůj pohyb“; „Sex k večeři. Smrt k snídani. To na mě neplatí.“).

Dnes neumírej je prapodivnou bondovkou, rozhodně odvážnější než sám se sebou spokojený Jeden svět, ale vzpomínající na staré časy poněkud neupřímně, protože příliš dnešně. Brosnan si zasloužil vyrovnanější rozloučení s jeho nejslavnější rolí.

Padouch: 6
Úvodní titulky: 5
Padouchova pravá ruka: 6
Hračičky: 7
Bondgirl: 6
Hlášky: 6

Film: 65%
___________________________________________________
1) nepočítaje May Day, která byla po většinu Vyhlídky na vraždu drtila kosti ve jménu padoucha
2) co udělá z Bonda čtrnáct měsíců v severokorejském zajetí? Robinsona Crusoea
3) třeba i velmi překvapujícím užitím známého převzatého songu (London Calling)

„Je to čistě plutonický vztah“

Bondovo rodinné motto v titulu naštěstí neznačí směřování série k rodinné zábavě, i když rodina tentokrát dostane více prostoru než obvykle. Rodinný sentiment činí zranitelnější agentovu nadřízenou M, která se stejně jako celé vedení MI6 ocitá v ohrožení. Zpřetrhaná rodinná pouta jsou motivací pro Elektru, po Paris ze Zítřku další zápornou ženskou postavu, jíž se tvůrci poněkud nesmyslně rozhodli dodat existenciální rozměr. Záporákům je paradoxně věnováno více péče než Bondovi, kterého si tvůrci troufli vážněji „prohloubit“ teprve v Casinu Royale. Prozatím se musíme spokojit s drobty jeho minulosti (třeba právě ono titulní motto).

Poté, co se s Bondem, respektive celou franšízou stylově rozloučí Desmond Llewelyn alias Q, zástupná otcovská postava, zbývá Bondovi už jenom přísná, mnohem méně hravá náhradní matka v osobě M („Bond je nejlepší, ale to mu povídat nebudu“), která mu bude nově také otcem (a nejde o narážku na ostrý kukuč a krátký sestřih Judi Dench). Když se i ona ocitá v ohrožení, získává na významu rodinný motiv – aby se nestal úplným sirotkem, bude muset vynaložit veškeré úsilí k zachránění poslední jím víceméně respektované autority.

K těmto psychoanalytickým rozborům film nevybízí, spíše nedává moc na vybranou, čím jiným se během zdlouhavých, zbytečných, ale naštěstí ještě více rukodělných než počítačově animovaných akčních scén zabavit. Zejména jejich vinou je Jeden svět dramaturgicky notně rozvolněný (a teď si akčně zalyžujeme).

Vysokou míru konstantnosti neprojevuje ani tón filmu. Někdy příliš vážný (Elektra a Renard), někdy příliš nevážný (roztržitost Johna Cleese), někdy hraničící s parodií na béčkové horory (bolest necítící Renard si jako správný zosobnitel ďábla vyřizuje účty v jeskyni plné plápolajících ohňů). Od začátku do konce je spolehnutí na Bonda, vtipného a šarmantního, přiměřeně poťouchlého, ať už pálí suché hlášky v Baku, Bilbau nebo jiné z exotických lokací (rozpoznatelných nově zásluhou zeměpisných titulků), jejichž krásy jsou dávány na odiv podobně, jako budou v Dnes neumírej před objektiv tlačeny technologické hračičky.

Hned následující bondovkou tak tvůrci naštěstí i naneštěstí (podrobněji příště) předvedli, že pokojné spočinutí u zaručených bondovských ingrediencí bylo jen dočasné. Film si oproti jeho předchůdcům dává méně práce se zastíráním faktu, že série stále funguje (jinými slovy vynáší) díky v jádru neměnnému vzorci.

Předtitulková akce. Bond. James Bond. Hodná a zlá žena, přičemž s první Bond souloží krátce po začátku (aby za to dotyčná mnohdy zaplatila životem), zatímco druhou si musí svou ochranitelskou povahou získat. Představení nové výbavy z laboratoře Q. Infiltrace do padouchova prostředí, nejprve oficiální, poté tajná. Zabiják pověřený vaporizací Bonda. Zajetí bonda a bondgirl. Padouchův monolog, v němž před zastřelením Bonda vyzradí detaily svého maniakálního plánu. Dechberoucí padouchovo doupě, které v závěru vyletí do vzduchu. Martini. Protřepat, nemíchat. Chceme vidět zas a znovu totéž. Stejně jako malé děti, s oblibou dokola poslouchající tytéž pohádky.

Jeden svět nestačí a sérii nijak zásadně neobohacuje, přesto pobaví stejně, jako na veřejnosti vystupuje jeho režisér Michael Apted (1) – decentně.

Padouch: 6
Úvodní titulky: 7
Padouchova pravá ruka: 6
Hračičky: 7
Bondgirl: 5
Hlášky: 6

Film: 70%

_________________________________________
1) v době natáčení osmapadesátiletý pán

• Pár chytrých hollywoodských žánrovek, hodně zbytečného průmyslového zboží, žádný kvalitní horor, jeden Strom života.
• V uplynulém roce mne (opět) potěšil nový film Roberta Sedláčka. V Rodině s nemilosrdností filmů tria Papoušek-Forman-Passer obnažil českou mentalitu a zároveň zakomponováním žánrových prvků a záběrů pro potěchu oka prokázal svou řemeslnou zručnost.
• Zapadnout si nezaslouží ani podobně kousavé doku-drama Nic proti ničemu a výborně vygradovaná, byť svou kritikou posttotalitní české společnosti poněkud opatrná Poupata.
• Pominu-li dokumenty, další viděné české filmy mne buďto iritovaly svou myšlenkovou zvráceností (Perfect Days), dramaturgickou nedomrlostí (Vendeta), nebo “jenom” nechaly na rozpacích, zda byla nečekaná vypravěčská klička záměrem, nebo projevem scénáristického zoufalství (Nevinnost).
• Vyhmátnout mezi uvedenými tituly vyloženě “ženský” film bylo také letos obtížné, nikoliv však nemožné. Respekt skrze despekt projevuje vůči ženským hrdinkám na povrchu drsná, v jádru něžná komedie Ženy sobě. Bez klišé se obešlo vykreslení partnerského soužití dvou lesbiček v Děcka jsou v pohodě. O genderovou rovnocennost ve vztahu minimálně usiluje romantická komedie Kamarád taky rád. Nejdivočejší dívčí (a zároveň nerdovské) fantazie zhmotnil Zack Snyder v “girl power” nářezu Sucker Punch a zdaleka nejkomplexnější komentář k těžko změnitelné úloze ženy v mužském světě podal Bertrand Bonello v Nevěstinci.
• Cyklus relativně levných a chytrých sci-fi spustili v březnu Správci osudu, následováni Zdrojovým kódem, poněkud nákladnějším Zrozením planety opic a poněkud hloupějším Vyměřeným časem.
• Kinematograficko-nostalgickou vlnu, jež bude letos pokračovat Hugem a Umělcem, spustil J.J. Abrams svým raně spielbergovským dobrodružstvím Super 8, po němž následovala ještě stylová osmdesátková jízda Drive a návrat k seriálovým kořenům série Mission Impossible.
• Příjemný pocit z Půlnoci v Paříži odvedl pozornost mnohých diváků od faktu, že jde možná o nadprůměr v rámci současné komediálně-romantické produkce, ale stěží o Allenovo vrcholné dílo. Tohle vyniká hlavně tím, jak snadno, bezbolestně a bez následků, se s ním uniká do jiného světa.
• Nadchly mne animované filmy. 2D Rango svou originalitou a nepodbízení se rodinnému publiku. 3D Tintin vypiplaností a spádem, jaký by mne překvapil u filmu každého jiného pětašedesátiletého režiséra kromě Spielberga.
• Z nerdovských guilty pleasures navzdory zdrcujícím prvním kritikám nezklamal Sucker Punch. Paul i Princ a pruďas přes slibné obsazení jenom pobavili, aniž bych měl potřebu je vidět znovu, a na Zeleného sršně bez výraznější postavy nebo gagu už jsem prakticky zapomněl (nejzdařilejší geekovina ale do oficiální distribuce vůbec nešla - Attack the Block).
• Ke Stromu života se nedokážu ani 4 měsíce po premiéře vyjádřit bez sklouznutí k dojmologii nebo v zásadě nic neříkajícím mystickým příměrům, ač jsem pořád pevně přesvědčen, že jde o nejunikátnější filmový počin za hodně, hodně, hodně dlouhou dobu. Film, kterému se málem podařilo obsáhnou celý svět, celou lidskou existenci.

nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
Jiří Vyorálek (Rodina je základ státu)

nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli
Simona Babčáková (Rodina je základ státu)

nejlepší scéna
Tintinova dobrodružství (honička)

největší opruz
Perfect Days

nejlepší komedie
Rango

nejlepší thriller
Nákaza

nejlepší akce
Rychle a zběsile 5

nejlepší kamera
Emmanuel Lubezki (Strom života)

nejlepší vizuální efekty
Zrození planety opic

nejlepší výprava
Králova řeč

nejlepší soundtrack orchestrální
Cliff Martinez (Drive)

nejlepší soundtrack písničkový
Alex Turner (Jmenuji se Oliver Tate)

nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
Colin Firth (Králova řeč)

nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli
Natalie Portman (Černá labuť)

nejlepší dokument
Banksy: Exit Through the Gift Shop

nejlepší scénář
Steve Zaillian a Aaron Sorkin (Moneyball)

nejlepší režie
Terrence Malick (Strom života)

TOP 20 filmů roku 2011

1. Strom života
2. Rango
3. Tintinova dobrodružství
4. Černá labuť
5. Nevěstinec
6. Rodina je základ státu
7. Rychle a zběsile 5
8. Sucker Punch
9. Drive
10. Jana Eyrová
11. Fighter
12. Zrození planety opic
13. Moneyball
14. Mission Impossible IV
15. Ženy sobě
16. Melancholia
17. X-Men: První třída
18. Zdrojový kód
19. Půlnoc v Paříži
20. Nákaza

Filmy, z nichž jsem letos vybíral (podmínkou česká kino/DVD premiéra v roce 2011): 3, 127 hodin, Bansky: Exit Through the Gift Shop, Bláznivá, zatracená láska, Černá labuť, Další rok, Děcka jsou v pohodě, Dluh, Drive, Dům košaté lásky, Fair Game, Fighter, Generace singles, Hezké vstávání, Jana Eyrová, Jeskyně zapomenutých snů, Jmenuji se Oliver Tate, Johnny English se vrací, Kamarád taky rád, Kocour v botách, Králova řeč, Kung fu panda 2, Kůže, kterou nosím, Láska a jiné závislosti, Lovci hlav, Melancholia, Mission Impossible IV, Moneyball, Mr. Nice, Na vlásku, Nákaza, Nebojte se tmy, Nevěstinec, Nevinnost, Neznámý, Nic proti ničemu, Obhájce, Odnikud někam, Osamělost prvočísel, Paul , Perfect Days, Pina, Poupata, Princ a pruďas, Půlnoc v Paříži, Rango, Rodina je základ státu, Rumový deník, Rychle a zběsile 5, Senna, Správci osudu, Strážce zákona, Strom života, Sucker Punch, Super 8, Světová invaze, Šéfové na zabití, Tantra, Tetro, Tintinova dobrodružství, Transformers 3, Tři dny ke svobodě, Tři mušketýři, Vendeta, Vše pro dobro světa a Nošovic, Všemocný , Vyměřený čas, X-Men: První třída, Zdrojový kód, Zelený sršeň , Zrození planety opic, Zvuk hluku, Ženy sobě, Život v jednom dni

kategorie herecké

nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
Christian Bale (Fighter)
Jesper Christensen (Dluh)
Jiří Vyorálek (Rodina je základ státu)

nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli
Simona Babčáková (Rodina je základ státu)
Charlotte Gainsbourg (Melancholia)
Carey Mulligan (Drive)

nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
Colin Firth (Králova řeč)
Ryan Gosling (Drive)
Brad Pitt (Moneyball)
Brad Pitt (Strom života)
Andy Serkis + CGI (Zrození planety opic)

nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli
Kirsten Dunst (Melancholia)
Julianne Moore (Děcka jsou v pohodě)
Natalie Portman (Černá labuť)
Mia Wasikowska (Jana Eyrová)
Kristen Wiig (Ženy sobě)

žánrové kategorie

nejlepší akce
Mission Impossible IV
Rychle a zběsile 5
Tintinova dobrodružství

nejlepší komedie
Půlnoc v Paříži
Rango
Ženy sobě

nejlepší thriller
Obhájce
Nákaza
Tři dny ke svobodě

technické kategorie

nejlepší kamera
Manuel Alberto Claro (Melancholia)
Emmanuel Lubezki (Strom života)
Mihai Malaimare Jr. (Tetro)

nejlepší vizuální efekty
Sucker Punch
Transformers 3
Zrození planety opic

nejlepší výprava
Králova řeč
Nevěstinec
Půlnoc v Paříži

hudba

nejlepší soundtrack nepísničkový
Cliff Martinez (Drive)
Hans Zimmer (Rango)
Six Drummers (Zvuk hluku)

nejlepší soundtrack písničkový
Hezké vstávání
Jmenuji se Oliver Tate
Šéfové na zabití

hlavní kategorie

nejlepší dokument
Banksy: Exit Through the Gift Shop
Senna
Vše pro dobro světa a Nošovic

nejlepší scénář
John Logan (Rango)
Lars von Trier (Melancholia)
Robert Sedláček (Rodina je základ státu)
Kristen Wiig a Annie Mumolo (Ženy sobě)
Steve Zaillian a Aaron Sorkin (Moneyball)

nejlepší režie
Černá labuť
Nevěstinec
Rango
Strom života
Tintinova dobrodružství

doplňkové kategorie

nejlepší filmová scéna
Lovci hlav (hluboký ponor)
Mission Impossible IV (mrakodrap)
Rodina je základ státu (scéna s kozou)
Rychle a zběsile 5 (velká loupež)
Tintinova dobrodružství (honička)

největší opruz
Osamělost prvočísel
Perfect Days
Vendeta

(vítězové za týden)

-Počkejte, jsem najatý profesionál
-Já taky

Bondův vstup do globalizovaného světa je krutý. Coby muži nadanému zejména fyzicky mu nezbývá, než plnit roli blbečka dávajícího všanc své zdraví, zatímco ostatní jenom koukají. A koukají díky všudypřítomným, snadno manipulovatelným kamerám. Nic, ropa, zlato ani jaderné zbraně, nemá v kybervěku stejnou hodnotu jako informace. Klíčové je být v obraze a neztratit přehled.

Tvůrci Bonda tímto filmem prokazují svou obeznámenost s progresivnější asijskou akční produkcí. Závěrečná třetina, kdy Bond spojí síly s čínskou agentkou v podání Michelle Yeoh, nabízí Hollywoodem přefiltrovanou ukázku tělesné hongkongské akce s lehce digitální příchutí (scéna s vrtulníkem).

Agentce Wai Lin je Bond až do povinného závěrečného objetí jako muž lhostejný. Bere ho výhradně za parťáka a jejich škorpením film místy připomíná buddy movie. Méně imunní vůči jeho šarmu je elegantní Teri Hatcher, do jejíž intimní zóny je Bond ovšem vyslán M v rámci mise, s jízlivou poznámkou ze strany Moneyppeny, která se z laškující oběti definitivně změnila v sebevědomou working girl. Více feminní bondovka zatím nevznikla.

Bond tedy ztrácí absolutní kontrolu i pokud jde o tělesnou potěchu. Trochu nevázaného blbnutí si nakonec může užít díky Q, který se z přísného patriarchy mění v hodné taťku a svému neposlušnému synkovi protentokrát svěří do pracek autíčko na dálkové ovládání. Dlouhá akční scéna, během níž Bond zkouší, co všechno jeho nová hračka umí, je ve své dějotvorné zbytečnosti kouzelná. Prostě nepředstavitelně nákladné blbnutí, jaké dokáže nabídnout jedině bondovka.

Zápletkou se Zítřek blíží politickému thrilleru, padouchem akorát není mocný politik, nýbrž ještě mocnější šéf obrovského mediálního konglomerátu. Přibližně takového, jaký chrlí jednu bondovku za druhou. Někdy je holt nejrozumnější rozum vypnout, společně s ním zapomenout na etiku a užít si sexy zábavu.

Padouch: 6
Úvodní titulky: 8
Padouchova pravá ruka: 5
Hračičky: 7
Bondgirl: 9
Hlášky: 7

Film: 75%

Rok 2011 skončil. Kterým loňským filmům se vyplatí i zpětně věnovat pozornost podle (převážně) amerických a britských filmových kritiků? Vybral jsem ty, jež byly v různých anketách (viz závěrečný soupis) zmiňovány nejčastěji – číslo za, většinou anglickým, názvem filmu uvádí, kolik kritiků daný snímek ve svém „best of“ výběru zmínilo. Zvlášť jsou na konci seznamu uvedeny dokumenty a filmy, které dostaly pouze jeden hlas.

Po zhlédnutí trailerů k několika vybraným filmům mne překvapila dominance pocitu nejistoty. Pochybující hrdinové mnohých filmů hledají ztracenou důvěru v nejzákladnější hodnoty. Někteří si nejsou jistí vlastní identitou (či přímo pohlavím), jiné zklamávají smysly nebo paměť. Druzí lidé jsou nečitelní a vztahy s nimi nefunkční. Spíše jako dočasné východisko než jako všelék se jeví náboženská víra. Odhlédneme-li od témat, spolehnout se nedá ani na žánrovou čistotu. Několik filmů se dle trailerů zvrtne z poklidného romantického/rodinného dramatu v nelítostný thriller. Výrazné potemnění přitom lze dle šířených informací čekat také v případě minimálně jedné hollywoodské žánrovky, té možná nejnapjatěji očekávané (The Dark Knight Rises). Samozřejmě jde o příliš povrchní posuzování, abych si troufal mluvit o nějakém trendu, o celospolečenském propadnutí blbé náladě, ale fakt, že něco neveselého visí ve vzduchu, je myslím zřejmý. Nejen z kinematografie, které nenáleží pouze moc vidět do budoucnosti, ale také, nač bychom neměli zapomínat, náležitě zveličit skutečný stav věcí.

13 Assassins 2
Las Acacias 6
Alps 3
The Arbor 3
The Artist 22
Another Earth 4
Attack the Block 10
Attenberg 2
Beginners 4
Bellflower 3
Bridesmaids 7
Certified Copy 6
Contagion 5
Damsels in Distress 3
A Dangerous Method 9
The Deep Blue Sea 3
The Descendants 12
Drive 15
Elena 3
Essential Killing 4
Faust 4
Footnote 3
The Future 3
The Guard 4
Hanna 2
Harry Potter and the Hallows, Part 2 3
Le Havre 6
Hugo 5
I Wish 2
Incendies 3
J. Edgar 3
Jane Eyre 5
The Kid with a Bike 14
Kill List 8
Margaret 4
Margin Call 6
Martha Marcy May Marlene 10
Meek’s Cutoff 7
Melancholia 27
Midnight in Paris 8
Michael 3
Miss Bala 3
Moneyball 7
Mysteries of Lisbon 6
Of Gods and Men 2
Once upon a time in Anatolia 11
Outside Satan 3
Phase 7 2
Poetry 9
Post Mortem 2
The Portuguese Nun 6
The Princess of Montpensier 2
Le Quattro Volte 14
Rango 2
Rise of the Planet of the Apes 5
A Separation 27
Shame 15
The Skin I Live In 6
Source Code 2
The Strange Case of Angelica 2
Submarine 2
Take Shelter 9
Target 2
This Is Not a Film 9
Tinker, Tailor, Soldier, Spy 13
To Die Like a Man 13
Tomboy 2
The Tree of Life 38
The Trip 2
Tuesday, After Christmas 4
The Turin Horse 13
Tyrannosaur 2
Uncle Boonmee Who Can Recall His Past Lives 4
We Have a Pope 2
We Need To Talk About Kevin 16
Weekend 11
Win Win 2
You. My Joy 3
Young Adult 2

Jeden hlas (mnohdy je důvodem posunutá, či ještě neuskutečněná americká/britská premiéra filmu, takže jej vidělo jenom pár vyvolených na nějakém festivalu): Albatross, Back to Stay, A Better Life, The Borrowers, Brim, A Burning Hot Summer, Carancho, Cold Fish, Cold Weather, Coriolanus, Corpo Celeste, Detention, Empusa, For Lovers Only, The Girl With the Dragon Tattoo, Gun Hill Road, Higher Ground, House of Tolerance, I Saw the Devil, I Will Follow, In A Better World, Jeff Who Lives at Home, Kinyarwanda, Leap Year, The Lie, Life, Above All Deathly, Like Crazy, Midnight Son, The Mill and the Cross, Perfect Sense, Road to Nowhere, Putty Hill, Red White & Blue, Silent Souls, Sidewalls, Snowtown, Stopped on Track, Super 8, Terri, This Must be the Place, Trollhunter, Trust, Warrior, Wilde Salome, Wuthering Heights, The Yellow Sea, Your Sister’s Sister

Dokumenty: The Autobiography of Nicolae Ceausescu, Being Elmo: A Puppeteer’s Journey, Bill Cunningham New York, Boxing Gym, Cave of Forgotten Dreams, Dragonslayer, Dreams of a Life, Everyday Sunshine: The Story of Fishbone, Hell and Back Again, The Interrupters, Living in the Material World: George Harrison, Louder Than A Bomb, Nostalgia for the Light, Phil Ochs: There But for Fortune, Pina, Senna, Sholem Aleichem: Laughing in the Darkness, Sound It Out, Tabloid, Thunder Soul. We Were Here

zdroje: Indiewire, Sight and Sound, Cahiers du Cinéma, New Yorker, Roger Ebert, Jonathan Rosenbaum, Peter Travers (Rolling Stones), Todd McCarthy (The Hollywood Reporter), RottenTomatoes, Metacritic

Letošní rok bude za pár týdnů uzavřenou kapitolou – čím pozoruhodným obohatil trh s blu-ray nosiči? Následující výběr vychází primárně z titulů uvedených do prodeje v České republice a v Anglii – z důvodu regionálního kódování a jazykové přístupnosti. (Třebaže anglické, (výjimečně i české) titulky zpravidla mívají rovněž disky vydané ve Francii nebo Německu.) Postupně doplním odkazy na některý z e-shopů, kde by se měla nacházet nejvýhodnější nabídka daného produktu.

Na úvod několik filmů, jež v letošním roce proběhly českými kiny a jejichž BR vydání se tak nějak samozřejmě a bez většího vzrušení očekávalo:
Rango, Černá labuť, Opravdová kuráž, Sucker Punch, Zdrojový kód, Správci osudu, Rychle a zběsile 5, Strom života, X-Men: První třída, Ženy sobě, Zrození planety opic

Mezi tituly vydanými s maximální péčí v řadě Eureka! společností Masters of Cinema, naleznete dva z raných filmů Michelangela Antonioniho Dámu bez kamélií a Přítelkyni; vrcholná mistrova díla to nejsou, ale pokud si kompletujete jeho filmografii, stěží na trhu najdete reprezentativnější kousky. V náležité kvalitě a kompletní verzi těžko sehnatelné jsou filmy francouzských impresionistů, což už dále neplatí pro Věrné srdce Jeana Epsteina. Nejen vzhledem ke svému stáží má tento melodramatický příběh, předjímající situováním na nábřeží snímky poetického realismu, vynikající kvalitu obrazu. Bonusem je kromě DVD kopie booklet s texty Reného Claira, Henriho Langlois i samotného Epsteina. Vepři a válečné lodě a Uloupená vášeň jsou dva novovlnové japonské filmy Shoheiho Imamury (natočil mj. níže zmíněnou Baladu o Narajamě) vydané na jednom disku. V Japonsku byl natočen rovněž kritický, realistický až drastický pohled na tradiční samurajský rituál Harakiri, který letos Takashi Miike převedl do 3D. Na závěr ta největší cinefilní lahůdka, pět různých verzí Wellesovy labutí písně Dotek zla. Dva disky, mnoho komentářů, dokumenty a informacemi nabitý tištěný materiál. Zkuste tohle trumfnout.

Po Pěti lupičích a staré dámě se (u příležitosti 80. výročí založení studia) BR vydání ve vizuálně sjednocených obalech dočkaly další čtyři filmy od Ealingu: Zlaté věže, k pár úvodních slov pronesl Martin Scorsese, válečný thriller brazilského světoběžníka Alberta Cavalcantiho Went the Day Well?, pijácká klasika Whisky Galore! a 8 x one-man-show Aleca Guinnesse Šlechetné srdce a šlechtické korunky.

Zvýšenou pozornost rozhodně zaslouží tituly s písmeny BFI na obalu. Velmi důstojně vybavených edice s restaurovaným obrazem a zvukem se v podobě titulu Něco z Alenky dočkal Jan Švankmajer, jehož dřívější celovečerní tvorba je českými vydavatelskými společnostmi důsledně opomíjena. Hodinový dokument o Buňuelovi doplňuje dva rané surrealistické filmy tohoto španělského podvratníka, Andaluského psa a Zlatý věk. Krkolomný český název Cesta smrti kapitána Scotta k jižní točně by vás neměl odradit od fascinujícího němého dokumentu o cestě známého polárníka na Antarktidu – nejdelším bonusem je přestříhaná zvuková verze filmu. Adjektivum „kultovní“ si z filmů od Jerzy Skolimowského, Poláka režírujícího mimo Polsko, zaslouží přinejmenším znepokojující generační drama Deep End. HD přepisu se díky BFI dočkal první kritiky výrazněji ceněný film Bernarda Bertolucciho Před revolucí, bonusové rozhovory byly vedeny nejen s režisérem, ale též s hudebním skladatelem Enniem Morriconem a kameramanem Vittoriem Storarem. Vyšla také Balada o Narajamě a zatím první část kompletního díla otce britského dokumentu (jediného, kterého vzali tvůrci direct cinema na milost) Humphreyho Jenningse.

Z toho zajímavější, co (teprve) letos vyšlo v Česku, vybírám sérii Smrtonosných zbraní (z Anglie lze objednat celou kolekci, jde přitom o tytéž českými titulky vybavené disky s diskem bonusovým navíc), Martinem Scorsesem pořízený záznam koncertu Rolling Stones, anti-korupční kriminálku Serpico (oba filmy jsou nyní prodávané v akci 1+1 – dva BR za 499,-), Wilderovu nestárnoucí převlekovou komedii Někdo to rád horké a vetřelčí quadrilogii (ti rychlejší si ji stihli koupit v obalu á la vetřelčí vejce).

Nyní výběr osobních favoritů

Apokalypsa: u nás dostupná verze Coppolovy disneyfikace Vietnamu (v dobrém slova smyslu) sestává jen ze dvou disků a údajně má mizerné české titulky, z Anglie si můžete objednat edici třídiskovou obsahující navíc pohlcující celovečerní dokument Hearts of Darkness.
Battle Royale: blu-ray s kultovní japonskou kruťárnou je lahůdkou pro sběratele; 3 disky (2xBR, 1xDVD) obsahují dvě verze filmu, hodinový dokument o natáčení, rozhovory s herci a tvůrci, v balení navíc naleznete dva booklety, komiks, sběratelské karty a plakát; speciální edice je již sice vyprodaná, ale ta standardní, s méně atraktivním obalem, nabízí krom kartiček z fotkami z filmu vše uvedené.
Ďábelské ženy: Clouzotův thriller s šokující pointou (z dob, kdy ještě nešlo o samostatný žánr) si nyní díky region Free disku budou moci vychutnat nejen vlastníci přehrávačů, na nichž lze přehrát „áčkové“ filmy z řady Criterion; tištěným doplňkem je krom jiného rozhovor, který s Clouzotem vedl Paul
Schrader.
Hazardní hráč: existenciální biliárové drama nyní díky blu-ray vydání nevyniká jenom odvážným slovníkem a krutějším násilím než bylo počátkem 60. let v americkém filmu běžné, ale také špičkovou kvalitou obrazu; neboť jde o výroční edici, převažuje v bonusových dokumentech nostalgický tón.
Korida lásky: bonusy doplňující japonské drama neopomíjejí skandál, které odvážné erotické scény po uvedení filmu vyvolaly.
Letadla, vlaky, automobily: lepší komedie Johna Hughese (dále třeba Snídaňový klub nebo Sám doma, k němuž napsal scénář) baví i při opakovaném sledování, road-movie se Stevem Martinem mezi ně rozhodně patří.
Lovec lidí: thrillery Michaela Manna jsou poněkud podceňované, přitom vizuálně patří k tomu nejnápaditějšímu, co bylo v Hollywood v rámci žánru během posledních desetiletí natočeno.
Popel a démant: jestli vám nestačí vydání Levných knih, můžete si jedno z klasických děl poválečného polského filmu koupit sice s ošklivějším (fujtajbl zelená) obalem, zato s obsáhlým bookletem.
Přízraky: hororová komedie Petera Jacksona nejde vzhledem ke svému původu (produkce Roberta Zemeckise) do takových extrémů jako Braindead, ale stále nabízí velmi vtipnou a dost odvážnou zábavu, doplněnou na BR neuvěřitelně vyčerpávajícím making of, jehož délka se blíží pěti hodinám… od Jacksona vyšla na BR rovněž Nebeská stvoření, hodiny povídání o vzniku filmu ovšem nečekejte
Rain Man: jeden z mála kvalitních BR filmů, který se díky akční nabídce dá v tuzemsku pořídit levněji než ze zahraničí; herectví Dustina Hoffmana, nikoli kvantum přidaných materiálů, je v tomto případě hlavním lákadlem.
Rvačka mezi muži: francouzské krimi s jednou z nejnapínavějších loupežných scén stojí za koupi už kvůli bookletu, kam byla zařazena také recenze Francoise Truffauta.
Snídaňový klub: anglická edice jistými lidmi milované (hlásím se k nim) středoškolské komedie se neliší od té americké, k 25. výročí filmu; bonusem číslo 1 je hodinový vzpomínkový dokument Sincerely Yours, který neopomíjí ani jiné komedie téhož typu, jejichž tvůrci se dílem Johna Hughese nechali inspirovat.
Social Network, The: nejlepší mainstreamový americký film loňského roku nabízí na dvou modrých discích, jak už tomu u Fincherových počinů bývá, dokumenty o natáčení, z nichž se o natáčení skutečně něco dozvíte; špičková kvalita obrazu a zvuku je vzhledem k mládí filmu samozřejmostí.
Taking Off: vtipný obal a krátký dokument o Formanových amerických začátcích jsou dva hlavní, pravdaže nikterak oslnivé důvody, proč dát v tomto případě přednost zahraničnímu BR před českým DVD.
Tenkrát v Americe: Leoneho vrcholné dílo newesternového žánru si můžete koupit buď u nás, anebo za nižší cenu (a rovněž s českými titulky) objednat ze zahraničí; minimální bonusová výbava (stejná jako na DVD) je kompenzována možností vychutnat si mafiánský epos doma v té momentálně nejlepší audiovizuální kvalitě (ale kino je v tomto případě stejně o něčem docela jiném).
Tmavě červená: Argentovou odpovědí na Antonioniho Zvětšeninu pokračuje britská společnost Arrow v sérii kultovních hororů (dříve např. Úsvit mrtvých, Den mrtvých nebo Phenomena) na výborně vybavených discích; Profondo Rosso, jak zní původní název, nabízí krom dvou verzí filmů (původní a režisérský sestřih) sběratelský obal a bohatě ilustrovaný booklet.
Tron: Legacy: kdo jej neviděl na IMAX plátně, už sotva pochopí, proč nový Tron patří k těm málo stereoskopickým filmům, které naplno využily možností 3D formátu, pokud už tuto postmoderní městskou symfonii vidět doma, pak určitě z blu-ray disku; jedna z mnoha dostupných edicí obsahuje také původní film z 80. let, jehož připomenutí před zhlédnutím Legacy není na škodu.
Vše o Evě: Mankiewiczova herecká satira sice v Anglii nevyšla ve stejně elegantním digibooku jako v USA, bonusy jsou ale totožné a to sice ne kdovíjak obsáhlé, přesto pro začátek poskytující solidní informační základ.
Zjizvená tvář: americké vydání sice obsahuje navíc sběratelské pohlednice a DVD s původní Zjizvenou tváří, ale stejně jde o disk s áčkovým regionálním kódováním, takže koupí v Anglii i u nás dostupné plechové krabičky o mnoho ochuzeni nebudete.
Zloději kol: kromě hororů vydává společnost Arrow také klasická díla světové kinematografie, k těm vůbec nejoceňovanějším přitom bezesporu patří De Sicovi Zloději kol; dual-formátové vydání příznivce italského neorealismu jistě potěší hodinovými portréty režiséra a scenáristy (Zavattini); nechybí ani booklet s dosud nepublikovanými eseji o filmu; rozhodně důstojnější vydání, než jaké několik let zpět nabídly Levné knihy, akorát si budete muset pár stovek připlatit.
Zuřící býk: nová BR edice nejlepšího filmu 80. let (na čem se shoduje poměrně dost kritiků) ke 30. výročí filmu oproti té dřívější o mnoho více nenabízí, paradoxně se ale na některých e-shopech dá pořídit levněji.
Život je krásný: nová edice k 65. výročí nic moc nového oproti edici dřívější, ke kdovíkolikátému výročí, nepřináší, pokud ovšem žádnou verzi téhle absolutní vánoční klasiky nevlastníte, můžete ji nyní mít s obrázkovými kartičkami a nástěnným plakátem.

Nestačí?
Pozornost sběratelů, kteří mají úchylku na kompletní filmové série, si nárokují tři Jurské parky, tři rozšíření Pánové prstenů a šest Hvězdných válek. Své kupce si jistě najdou i melodramatické, vizuálně uchvacující Vzpomínky na Afriku a Kubrickův nejstudivější (velko)film Spartakus, od Spielberga vyšla na BR kromě Jurských parků také umělecky ambiciózní Purpurová barva a po Kubrickovi převzaté sci-fi A.I. Umělá inteligence. Kdo ještě neviděl Mendesovu Americkou krásu, má nyní HD možnost. Sběratelé obskurnějších kousků by neměli minout Roegova Muže, který spadl na Zemi. Zklamáním je BR vydání hudebního životopisu The Doors, jež veškerý bonusy převzalo ze speciální DVD edice. Ve speciálních edicích vyšly pohádkové příběhy pro dospělé, Faunův labyrint a Princezna nevěsta. Kdo zná Dustina Hoffmana jenom z Absolventa a jiných „milých“ filmů, možná bude zaskočen jehou oslizlou performancí v Půlnočním kovboji, jedinečném oscarovém filmu s ratingem X. Nový Hollywoodu přinesl opravdu hodně kvalitních kousků, Rozhovor a Americké graffiti umožňují poznat Coppola a Lucase jako režiséry jiných filmů než Kmotr a Hvězdné války. Největší vadou dvoudiskových edicí Cida a Pádu říše římské je absence jakýchkoliv titulků. Kolekce filmů Stanleyho Kubricka obsahuje sedm již dříve vydaných disků a navrch přidává barevný booklet a dokument Life in Pictures. Nejen na kvalitně vybavených DVD, ale nově i na blu-ray discích si můžete koupit Most přes řeku Kwai, Taxikáře, Ponorku, Chlapce ze sousedství a Stůj při mně, přičemž Reinerovo „dospívací“ dobrodružství lze pod tři stovky pořídit také v Česku. Zejména milovníci klasických velkostudiových muzikálů by neměli minout Šumaře na střeše a West Side Story. Kdo to rád ve velkém a nerad na BR šetří, ať se na zahraničních e-shopech poohlédne po naprosto úplně nejvíc sběratelské edici Ben Hura. Protože mi docházejí slova, poslední čtyři filmy jenom s minimální duševní námahou vypíšu: Akira, Blues Brothers, Big Lebowski, Teď se nedívej.