Napsat, že hororové filmy nevyhledávám, lžu. Pravda, nereprezentují můj oblíbený žánr, ale se zvrhlou potěchou jeden dva měsíčně rád zhlédnu. Jen tak, pro strach, pro emoci, které se mi v normálním životě tolik nedostává. Bohudík. Právě míra strašidelnosti byla hlavním kritériem při výběru desítky nejlepších hororů. Stejně jako každý jiný žebříček je tento zcela subjektivní, možná ještě víc než u jiných žánrů, neboť v případě hororů hrají mnohdy významnou roli okolní podmínky, včetně těch povětrnostních. Sledovat některé z níže uvedených za denního světla a se skupinou lidí, kteří jsou vůči filmovému děsu imunní, bude efekt jistě slabší. Protože si uvědomuji, že absenci mezníků žánru v TOP 10 mohou hororoví fandové vnímat jako dráždění jedovatého hada pravou bosou nohou, zařazuji pár z těchto filmů pod čaru (a nejspíš to bude vnímáno jako provokace mnohonásobně větší).
1. Osvícení (1980): Jedním slovem dokonalé. Více slovy horor, který je geniálně promyšlený od prvního do posledního záběru a exceluje v něm Jack Nicholson, v tomto případě snad vážně posedlý ďáblem. Tajemství obestírající zápletku (slavný poslední záběr) vás navíc nutí se k Osvícení neustále vracet a vymýšlet nové teorie okolo Jackova šílenství.
2. Spalovač mrtvol (1968): Obrazovou a zvukovou složkou bezpochyby horor, ale hláškami také mrazivě černá komedie a výkonem Rudolfa Hrušínského „hloubkové“ psychologické drama. Jenom vypsání scén, které se staly legendami by zabralo pár odstavců. Vhodné pro milovníky věnečků i rakviček.
3. Upír Nosferatu (1922): Ten film trochu zestárl a některé scény dnes vyvolávají chechot zlomyslných diváků, ale pořád obsahuje dostatek hororové materiálu, abyste si uvědomili, že tady někde začínají kořeny žánru.
4. Suspiria (1978): Dodnes jediný film, který jsem nedokázal sledovat potmě. Enormní napětí mne po pár desítkách nervydrásajících minut přinutilo rozsvítit. Šlo o ukázkový příklad projekce ve správný čas (dlouhá prosincová noc) a na správném místě (prázdný byt). Zatím jsem nenabral odvahu zhlédnout Suspirii znovu a případně s racionálním odstupem změnit své rozklepané hodnocení.
5. Sirotčinec (2007): Společně s Těmi druhými Alejandra Amenábara nejlepší příklad moderního atmosférického hororu, při němž jste napjatí tím více, čím méně vám je ukázáno. Vzorová práce s kamerou a obehranými hororovými klišé (stejně sebou ucuknete). A fantastický příběh, v něčem připomínající Faunův labyrint, také není k zahození.
6. Úsvit mrtvých (2004): Klasický táhlý zombie horor nečekejte, zdejší zombíci by udělali konkurentem Usaina Bolta i toho, komu z hodin tělocviku naskakovala ošklivá vyrážka. Zack Snyder natočil film akční, hodně krvavý a neskutečně natřískaný šílenými nápady, přesto ve své podstatě hororový.
7. Deník mrtvých (2007): Slovy Františka Fuky by nejspíš šlo o „meta-cosi“ horor. Důkaz, že praotec zombie subžánru George A. Romero nezamrzl v pozdních šedesátých letech a rád si pohraje i se současnými technologiemi. Film se pohybuje na rozmezí mediální satiry, teen vyvražďovačky a mystifikace, což neznamená, že by v něm chyběly momenty čiré hrůzy. Jestli před sledováním hororů preventivně odkládáte intelekte ve foyer, vícevrstvý Deník mrtvých vás usvědčí z podceňování.
8. [Rec] (2007): Nejenom nelítostným vyzněním dosti krutá španělská „reality show“. Podobně jako Deník mrtvých (nebo Monstrum) je celý film jakože natáčený nefilmovou kamerou v rukou jedné či více postav. Nepříjemně stísněným dějištěm je od okolního světa odříznutý barák, servírují se bolestivá úmrtí doprovázená chlístanci krve a jako bonus několik scén (zejména ta na půdě), kdy jsem musel odhodit masku slušňáka a sprostě zaklít.
9. Ring (1998): Strach má šikmé oči. Děsu po asijsku se děsím nejvíc, možná proto jsem zatím neviděl tolik japonských, jihokorejských, ale třeba taky thajských hororů. Mají-li všechny stejně jako Ring charakter zátěžové zkoušky kardiostimulátoru, možná dělám dobře. Už teď si plánuji, jak budu své děti odrazovat od přílišného sledování televize povídáním o jisté černovlasé dívence. Chválený americký remake podle mne zdaleka nedosahuje síly originálu.
10. Šestý smysl (1999): Bohužel jsem dopředu znal opravdu zásadní pointu, což zas až tolik nemění na působivosti i v jiných ohledech unikátního filmu. Zatímco mnozí očekávali další ukázky indické filmové magie, ukázalo se, že šlo o začátek Shyamalanova konce (ač sám považuji Vesnici i Ženu ve vodě za odvážné a inteligentní hrátky s divákem).
_________________________________________________________________
Výběr “unterTop10″ hororů, jejichž kinematografický význam respektuji, ale mezi své oblíbené filmy je pravděpodobně nikdy nezařadím; řazeno od nejlepšího: Martin (1977), Moucha (1986), Věc (1982), Ptáci (1963), Texaský masakr motorovou pilou (1974), Halloween (1978), Vymítač ďábla (1973), Přichází satan (1976), Poltergeist (1982), Pátek třináctého (1980)